Želva tečkovaná

Clemmys guttata

Taxonomie

Popis

Želva tečkovaná je malá severoamerická sladkovodní želva s velmi charakteristickým zbarvením. Hladký, mírně zploštělý krunýř je černý a nese nepravidelný počet jasně žlutých kulatých skvrn. Žluté či oranžové skvrny se objevují také na hlavě, krku a končetinách. Dospělý krunýř měří obvykle přibližně devět až jedenáct a půl centimetru, takže jde o jeden z menších druhů severoamerických želv.

Počet skvrn se mezi jedinci výrazně liší a u některých starších želv může být část krunýře téměř bez kresby. Samci a samice se liší tvarem plastronu, délkou ocasu a zbarvením některých měkkých částí těla. Samci mívají delší a silnější ocas a často tmavší duhovku. Krunýř poskytuje ochranu, ale druh se při ohrožení snaží především uniknout do vody nebo se ukrýt v husté vegetaci.

Výskyt a stanoviště

Areál druhu leží ve východní části Severní Ameriky, od oblasti Velkých jezer a jihovýchodní Kanady po atlantické pobřeží Spojených států. Populace jsou často ostrůvkovitě rozdělené, protože želva vyžaduje specifickou mozaiku mělkých mokřadů. Obývá bažiny, slatiny, mokré louky, mělké rybníky, pomalu tekoucí vody, zaplavované lesy a další lokality s měkkým dnem a bohatou vodní vegetací.

V průběhu roku může využívat několik různých částí krajiny. Na jaře se pohybuje v mělké prohřáté vodě, později může přecházet mezi mokřady a za sucha se ukrývat v chladných vlhkých mikrostanovištích. Samci při hledání partnerky putují i po souši. Zachování propojení mezi jednotlivými mokřady je proto stejně důležité jako ochrana samotné vodní plochy.

Potrava a aktivita

Želva tečkovaná je všežravá, ale velkou část potravy tvoří živočišná složka. Loví červy, hmyz, larvy, plže, drobné korýše a příležitostně malé obojživelníky; přijímá také vodní rostliny, řasy a měkké rostlinné části. Potravu hledá ve vodě i na jejím okraji. Aktivita je nejvyšší při mírných teplotách a během horkého léta může výrazně klesat.

V zimě se želvy stahují na dno mokřadů do bahna, pod kořeny či do jiných chráněných míst a procházejí obdobím brumace. Metabolismus se silně zpomalí, takže mohou dlouhou dobu přežít bez příjmu potravy. Na jaře se po oteplení vracejí k aktivnímu pohybu a vyhřívání. Sluneční záření je důležité pro termoregulaci i správné fungování metabolismu.

Rozmnožování a vývoj

Námluvy probíhají zejména na jaře ve vodě. Samice pak v květnu a červnu vyhledává otevřené, slunné místo s vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou. Zadními končetinami vyhloubí jamku a naklade obvykle dvě až osm vajec. Po zahrnutí hnízda se o snůšku dále nestará. Inkubace trvá přibližně čtyřicet až osmdesát dní a její rychlost ovlivňuje teplota.

Pohlaví mláďat se u tohoto druhu řídí inkubační teplotou. Mláďata jsou po vylíhnutí velmi malá a zranitelná. Růst je pomalý a pohlavní dospělosti dosahují želvy přibližně mezi sedmým a čtrnáctým rokem. Dlouhá doba dospívání je vyvážena dlouhověkostí; jednotlivci mohou žít mnoho desítek let a uvádějí se i věky přesahující šedesát let.

Ohrožení

Želva tečkovaná je citlivá na ztrátu mokřadů, odvodňování, fragmentaci krajiny a úhyny na silnicích během přesunů mezi stanovišti. Závažný je také nelegální sběr pro obchod s exotickými zvířaty. Protože samice dospívají pomalu a každoročně kladou jen malý počet vajec, populace nedokáže rychle nahradit ztrátu dospělých jedinců. Dlouhodobá ochrana proto vyžaduje zachovat celé komplexy propojených mokřadů a bezpečné suchozemské koridory.

Sezónní pohyb

Během aktivní části roku střídá želva tečkovaná vodní a suchozemská mikrostanoviště. Brzy na jaře často využívá velmi mělké tůně, které se rychle prohřívají. S růstem teplot se přesouvá do hlubších nebo zastíněnějších částí mokřadu a v horkém či suchém období může část jedinců omezit aktivitu. Takové přesuny vysvětlují, proč ochrana jediného rybníčku bez okolní vegetace a navazujících mokřadů nemusí populaci dlouhodobě zachovat.

Dospělé želvy si mohou pamatovat tradiční trasy mezi zimovištěm, místy k vyhřívání a hnízdišti. Silnice, hluboké příkopy a zástavba tyto trasy přerušují. Zvlášť citlivé jsou samice při cestě na hnízdní místa, protože ztráta dospělé rozmnožující se samice má u dlouhověkého, pomalu dospívajícího druhu výrazný dopad na populaci.

Termoregulace a denní aktivita

Jako ostatní plazi získává želva teplo především z okolního prostředí. Za chladného jarního počasí proto často využívá mělké osluněné okraje mokřadů, kde se voda ohřívá rychleji než v hlubších částech. Vyhřívání zvyšuje tělesnou teplotu a podporuje trávení i pohybovou aktivitu. Při přehřátí se naopak ukrývá ve vodě, vegetaci nebo bahně a využívá zastíněná místa.