Campephilus magellanicus
Taxonomie
| Říše | živočichové |
|---|---|
| Kmen | strunatci |
| Podkmen | obratlovci |
| Třída | ptáci |
| Řád | šplhavci |
| Čeleď | datlovití |
| Rod | Campephilus |
Popis
Datel magellanský je největší datel Jižní Ameriky a jeden z nejvýraznějších ptáků patagonských lesů. Dospělý jedinec měří přibližně čtyřicet až pětačtyřicet centimetrů. Tělo je převážně černé, na křídlech se mohou objevovat světlé plochy a zobák je silný, rovný a šedavý. Pohlaví se výrazně liší zbarvením hlavy. Samec má nápadně červenou hlavu a chochol, zatímco samice je převážně černá a červená barva je omezena na menší část u kořene zobáku nebo chocholu.
Stejně jako ostatní datli má tuhé ocasní pero, které slouží jako opora při šplhání po kmeni, a nohy s prsty uspořádanými tak, aby pevně sevřely kůru. Lebka, krční svaly a jazyk jsou přizpůsobeny opakovanému tesání do dřeva. Silný zobák používá k získávání potravy, hloubení hnízdní dutiny i k bubnování, kterým oznamuje přítomnost a teritorium.
Výskyt a prostředí
Druh žije v jižním Chile a jihozápadní Argentině včetně Ohňové země. Je pevně spojen s chladnými temperátními lesy jižní Patagonie, zejména s porosty pabuků rodu Nothofagus. Nejvyšší kvalitu prostředí představují staré a přirozeně strukturované lesy s velkými živými stromy, stojícím mrtvým dřevem a padlými kmeny. Právě takové stromy poskytují nejvíce potravy a vhodná místa pro hnízdní dutiny.
Datel magellanský je většinou stálý. Rodinné skupiny mohou využívat rozsáhlé území po celý rok a neposouvají se na dlouhé sezónní migrace. V narušených nebo mladších lesích dokáže některé zdroje využívat, ale rozsáhlé odstranění starých stromů snižuje množství hnízdních dutin i dřeva napadeného larvami hmyzu.
Potrava a hledání kořisti
Základ potravy tvoří hmyz spojený se dřevem, především larvy a dospělci brouků. Datel naslouchá pohybům kořisti pod kůrou, prohlíží povrch kmene a zobákem odsekává části dřeva. Dlouhým jazykem pak dokáže larvu vytáhnout z chodbičky. Požírá také pavouky a další bezobratlé a příležitostně využívá jiné dostupné zdroje.
Samci a samice mohou ve stejném lese vyhledávat potravu trochu odlišným způsobem. Rozdílná velikost zobáku a těla umožňuje využívat jiné části kmene nebo jinak hluboké chodby hmyzu, čímž se snižuje přímá potravní konkurence. V zimě, kdy je dostupnost bezobratlých nižší, je schopnost nalézt larvy ukryté ve dřevě obzvlášť důležitá.
Rozmnožování
Páry jsou teritoriální a často zůstávají pohromadě více sezon. Hnízdní dutinu vytesávají do kmene velkého stromu, často do dřeva změkčeného hnilobou. Vchod je umístěn několik metrů nad zemí a práce může trvat týdny. Snůška je malá, obvykle jedno až několik vajec. Na sezení i péči o mláďata se podílejí oba rodiče.
Mláďata zůstávají v dutině po několik týdnů a rodiče jim přinášejí hmyz. Po opuštění hnízda se mladí ptáci ještě dlouho drží s rodiči a učí se hledat potravu. Tato dlouhá rodičovská péče je spojena s pomalejším rozmnožováním; pár obvykle neprodukuje velké množství mláďat, ale investuje mnoho energie do přežití několika potomků.
Význam pro les
Vytesané dutiny mohou po opuštění využívat další ptáci a drobní obratlovci, kteří si sami podobně velkou dutinu vytvořit nedokážou. Datel magellanský tak funguje jako významný „ekosystémový inženýr“. Jeho potravní aktivita zároveň urychluje rozpad odumírajícího dřeva a ovlivňuje společenstva dřevokazného hmyzu. Zachování starých pabukových lesů proto chrání nejen samotný druh, ale i řadu organismů závislých na dutinách a mrtvém dřevě.
Sociální život a hlasové projevy
Datel magellanský není v lese nenápadný jen díky tesání. Ozývá se hlasitými kontaktními a teritoriálními hlasy a používá bubnování na rezonující dřevo. Zvuk umožňuje komunikovat i v hustém porostu, kde se ptáci nemusí navzájem vidět. Rodinní příslušníci se mohou při pohybu velkým teritoriem průběžně svolávat a udržovat kontakt.
Mladí jedinci zůstávají po vyvedení s rodiči relativně dlouho. Pozorují způsob hledání potravy, reakce na nebezpečí i využívání různých typů dřeva. Taková dlouhodobá péče je výhodná v prostředí, kde získávání larev ze dřeva vyžaduje zkušenost a kde jsou vhodné hnízdní stromy rozptýlené. Sociální vazby jsou proto důležitou součástí životní strategie druhu.
Význam starých stromů
Pro dlouhodobé přežití druhu jsou zásadní porosty s dostatkem velkých starých a odumírajících stromů. Právě v nich vznikají dutiny vhodné k hnízdění a současně se v jejich dřevě vyvíjejí larvy hmyzu. Mladé stejnověké lesy mohou poskytovat část potravy, ale obvykle postrádají potřebnou kombinaci silných kmenů, mrtvého dřeva a přirozených dutin. Zachování strukturálně pestrého lesa proto prospívá nejen datlům, ale i mnoha dalším organismům navázaným na staré stromy.
