Humr americký

Homarus americanus

Taxonomie

Popis

Humr americký patří k největším žijícím korýšům. Tělo je kryto pevným článkovaným krunýřem, který tvoří vnější kostru. Přední část nese dva nestejné páry mohutných klepet: jedno bývá robustnější a slouží k drcení tvrdé potravy, druhé je užší a rychlejší, vhodné k uchopení a stříhání. Další čtyři páry kráčivých končetin umožňují pohyb po dně. Zadeček je svalnatý a zakončen širokým ocasním vějířem, kterým může humr při úniku prudce mávnout a vystřelit dozadu.

Běžné zbarvení je tmavě zelenohnědé až modrozelené s různými skvrnami. Nápadně modří, žlutí nebo velmi světlí jedinci vznikají vzácnými genetickými odchylkami. Dospělí humři často dosahují délky několika desítek centimetrů a hmotnosti kolem půl až jednoho kilogramu, ale výjimečné kusy mohou být mnohem větší. Růst probíhá po celý život, postupně se však zpomaluje.

Výskyt a prostředí

Druh žije v severozápadním Atlantiku od Labradoru v Kanadě po pobřeží Severní Karolíny, přibližně až k mysu Hatteras. Největší početnosti dosahuje u Nové Anglie a v kanadských pobřežních vodách. Je to bentický živočich, který většinu času tráví na mořském dně. Mladí humři vyhledávají členité kamenité dno s množstvím úkrytů, větší jedinci se vyskytují také na bahnitých a písčitých plochách, pokud zde najdou nory či jiné kryty.

Humři obývají pobřežní mělčiny i hlubší části kontinentálního šelfu. Offshore populace mohou sestupovat do stovek metrů. Jednotlivci jsou převážně samotářští a brání vhodné úkryty. Větší humři se mohou sezónně přesouvat na desítky až stovky kilometrů mezi hlubšími a mělčími oblastmi. Teplota vody ovlivňuje aktivitu, svlékání, migraci i rychlost vývoje vajec.

Potrava a chování

Humr americký je všestranný bentický konzument. Loví měkkýše, mnohoštětinaté červy, korýše, ostnokožce a další živočichy dna, požírá také mršiny a podle příležitosti rostlinný materiál. Silné drticí klepeto rozbíjí schránky a tvrdé části kořisti, zatímco užší klepeto pomáhá s rychlým uchopením. Potravu vyhledává především pomocí velmi citlivého čichu a hmatu.

Aktivnější bývá za šera a v noci, kdy opouští úkryt a prohledává okolní dno. Přes den často zůstává v puklině nebo noře. Vzájemná setkání mohou být agresivní a o dobré úkryty se humři přetlačují klepety. Po svleku je nový krunýř dočasně měkký, a proto je jedinec zranitelnější a většinu času tráví v bezpečí.

Svlékání a růst

Pevný krunýř neroste společně s tělem, takže humr musí periodicky svlékat starou kutikulu. Před svlekem si pod ní vytvoří nový, zatím měkký obal a část minerálů ze starého krunýře si ukládá pro pozdější využití. Po odhození starého krunýře tělo nasaje vodu a rychle zvětší objem. Nová kutikula následně během dnů až týdnů tvrdne a mineralizuje se.

Mladí humři se svlékají několikrát ročně, zatímco velcí dospělci mnohem méně často. Věk se proto neurčuje jednoduše podle velikosti. Druh může žít několik desítek let a u velmi starých jedinců se předpokládá ještě delší život. Růst a načasování svleků závisejí na teplotě, dostupnosti potravy a pohlaví.

Rozmnožování a vývoj

Páření je spojeno se svlekem samice. Samec předává spermatofor, který samice může po určitou dobu uchovávat. Později při vypouštění vajec dochází k oplodnění a samice přilepí tisíce vajíček na plovací nožky pod zadečkem. Vajíčka nosí po mnoho měsíců a pravidelným pohybem končetin je okysličuje a čistí. Po vylíhnutí vznikají planktonní larvy, které procházejí několika stadii v horních vrstvách vody.

Po larválním období mladí humři přecházejí k životu na dně a vyhledávají velmi členité prostředí, kde se mohou ukrýt před rybami a dalšími predátory. Vysoká úmrtnost raných stadií je vyvažována velkým počtem vajec. Humr americký je zároveň hospodářsky mimořádně významný druh, a proto jsou jeho populace dlouhodobě sledovány a rybolov je regulován velikostními limity, ochranou samic s jikrami a dalšími pravidly.

Smysly a orientace

Humr se v často tmavém prostředí mořského dna nemůže spoléhat pouze na zrak. Na tykadlech a dalších částech těla má množství smyslových chloupků, které registrují chemické látky rozpuštěné ve vodě i jemné proudění. Dokáže tak sledovat pach potravy, rozpoznávat blízkost jiných humrů a orientovat se při pohybu mezi úkryty. Dlouhá tykadla zároveň fungují jako hmatové sondy a pomáhají prozkoumávat prostor před tělem.

Komunikace mezi humry zahrnuje chemické signály uvolňované do vody i dotykové a postojové projevy. Při sporech o úkryt jedinci nejprve hodnotí protivníka a teprve potom může dojít k přímému střetu. Zkušenost z předchozích soubojů ovlivňuje další chování a umožňuje omezit zbytečně nebezpečné konflikty.