Xenotarsosaurus byl středně velký dravý teropod z čeledi Abelisauridae, který žil na území dnešní Argentiny ve svrchní křídě. Je znám pouze z neúplných pozůstatků, přesto jde o zajímavého zástupce jihoamerických abelisauridů. Jméno rodu odkazuje na nezvyklou stavbu hlezna: řecké xenos znamená „podivný“ a tarsos hlezno. Druhové jméno Xenotarsosaurus bonapartei připomíná významného argentinského paleontologa Josého Bonaparta.
Objev a fosilní materiál
První kosti byly nalezeny roku 1980 geologem Juanem Carlosem Sciuttem v provincii Chubut, přibližně šest kilometrů severně od ranče Ocho Hermanos. Další pozůstatky později získal tým vedený Josém Bonapartem. Rod byl formálně popsán roku 1986. Fosilie pocházejí ze souvrství Bajo Barreal. Zahrnují dvě přední hřbetní obratle a část pravé zadní končetiny s stehenní kostí, holenní a lýtkovou kostí a výrazně srostlými kostmi hlezna. Právě neobvyklé srůsty v oblasti kotníku patří k nejvýraznějším znakům známého materiálu.
Stavba těla a způsob života
Xenotarsosaurus byl dvounohý predátor se silnými zadními končetinami. Dostupné odhady jeho délky se pohybují přibližně kolem pěti až šesti metrů, ale vzhledem k velmi neúplné kostře je třeba je chápat jako orientační. Stejně jako ostatní abelisauridi měl pravděpodobně robustní trup, silné pánevní končetiny a lebku uzpůsobenou k aktivnímu lovu. Potravu tvořili jiní obratlovci včetně menších a středně velkých dinosaurů. Přesnější podoba lebky či předních končetin však z fosilií Xenotarsosaura přímo známa není.
Zařazení a význam
Rod je obvykle řazen mezi abelisauridy, skupinu dravých ceratosaurů, která byla ve svrchní křídě velmi úspěšná zejména na jižních kontinentech. Fosilní materiál Xenotarsosaura je sice omezený, ale dokládá rozmanitost argentinských teropodů ve svrchní křídě a pomáhá doplňovat obraz vývoje abelisauridů v Patagonii. Zároveň připomíná, že i několik dobře zachovaných kostí může být diagnosticky významných, pokud nesou neobvyklou kombinaci anatomických znaků.
Rekonstrukce a limity poznání
Při rekonstrukci rodu Xenotarsosaurus je důležité oddělovat přímo zachované znaky od vlastností odvozených ze srovnání s příbuznými dinosaury. Fosilní materiál nikdy nepředstavuje celý živý organismus a u neúplných koster může být nejistá například přesná délka těla, hmotnost, vzhled měkkých tkání nebo rozsah individuální variability. Za spolehlivější lze považovat především anatomické znaky skutečně zachovaných kostí, geologické stáří nálezu a jeho příbuzenské zařazení. U tohoto rodu odpovídají dostupné podklady období označovanému v Atlasu jako svrchní křída a zařazení do linie Abelisauridae. Informace o chování je proto vhodné formulovat opatrně a nepřenášet automaticky každý znak známý od příbuzných druhů.
Ekologický pohled
Pro pochopení dinosaura není podstatná jen jeho velikost nebo tvar kostry, ale také místo v tehdejším ekosystému. U Xenotarsosaurus dostupná evidence podporuje dravý způsob života. Přesnější podoba potravy, sociálního chování, rychlosti pohybu nebo rozmnožování však bývá z fosilií doložitelná jen omezeně. Paleontologové proto kombinují anatomii, geologický kontext, stopy opotřebení kostí a zubů a srovnání s příbuznými taxony. Každý nový exemplář může dosavadní rekonstrukci zpřesnit nebo změnit, zvlášť u rodů známých jen z několika částí kostry. Takový přístup umožňuje zachovat rozdíl mezi dobře podloženým faktem a pravděpodobnou, ale stále testovatelnou interpretací.
