Maxakalisaurus byl býložravý titanosaur ze svrchní křídy Brazílie. Jeho fosilie byly nalezeny ve státě Minas Gerais v sedimentech souvrství Adamantina. Rodové jméno odkazuje na domorodý národ Maxakali a typový druh Maxakalisaurus topai nese jméno jedné z jejich božských postav. Jde o významného jihoamerického sauropoda, který pomáhá dokumentovat velkou rozmanitost titanosaurů na konci druhohor.
Objev a fosilní materiál
Nález byl učiněn roku 1998. Dochovaný materiál je neúplný, ale zahrnuje části lebky a čelistí se zuby, množství krčních a hřbetních obratlů, žebra, části křížové a ocasní páteře, lopatky, hrudní kosti, části pánve, pažní kosti, záprstní kosti, část lýtkové kosti a také osteoderm. Na lokalitě byly nalezeny i některé kosti druhého jedince. Díky tomu je Maxakalisaurus znám z podstatně širšího souboru kostí než řada jiných jihoamerických titanosaurů.
Stavba těla a způsob života
Maxakalisaurus měl typickou sauropodní stavbu: dlouhý krk, mohutný trup, sloupovité končetiny a dlouhý ocas. Živil se rostlinnou potravou a díky výšce těla i krku mohl dosahovat na vegetaci v různých úrovních. Zajímavostí jsou rýhované zuby, které nejsou u sauropodů zcela běžné. Přítomnost osteodermu ukazuje, že alespoň část těla nesla kostěné kožní útvary, podobně jako u některých dalších titanosaurů. Přesná velikost se v rekonstrukcích liší, jisté však je, že šlo o velkého čtyřnohého dinosaura.
Zařazení a význam
Maxakalisaurus patří mezi titanosaury, poslední velkou evoluční radiaci sauropodů. V Jižní Americe byli titanosauři ve svrchní křídě mimořádně rozšíření a zastupovali formy různých velikostí i anatomických proporcí. Maxakalisaurus je důležitý také tím, že jeho materiál spojuje kostru, zuby i dermální prvky. Pomáhá tak rekonstruovat nejen příbuzenské vztahy, ale i vzhled a způsob života brazilských sauropodů v období, kdy se kontinentální fauny Jižní Ameriky vyvíjely dlouho v relativní izolaci.
Rekonstrukce a limity poznání
Při rekonstrukci rodu Maxakalisaurus je důležité oddělovat přímo zachované znaky od vlastností odvozených ze srovnání s příbuznými dinosaury. Fosilní materiál nikdy nepředstavuje celý živý organismus a u neúplných koster může být nejistá například přesná délka těla, hmotnost, vzhled měkkých tkání nebo rozsah individuální variability. Za spolehlivější lze považovat především anatomické znaky skutečně zachovaných kostí, geologické stáří nálezu a jeho příbuzenské zařazení. U tohoto rodu odpovídají dostupné podklady období označovanému v Atlasu jako svrchní křída a zařazení do linie Neosauropoda. Informace o chování je proto vhodné formulovat opatrně a nepřenášet automaticky každý znak známý od příbuzných druhů.
Ekologický pohled
Pro pochopení dinosaura není podstatná jen jeho velikost nebo tvar kostry, ale také místo v tehdejším ekosystému. U Maxakalisaurus dostupná evidence podporuje býložravý způsob života. Přesnější podoba potravy, sociálního chování, rychlosti pohybu nebo rozmnožování však bývá z fosilií doložitelná jen omezeně. Paleontologové proto kombinují anatomii, geologický kontext, stopy opotřebení kostí a zubů a srovnání s příbuznými taxony. Každý nový exemplář může dosavadní rekonstrukci zpřesnit nebo změnit, zvlášť u rodů známých jen z několika částí kostry. Takový přístup umožňuje zachovat rozdíl mezi dobře podloženým faktem a pravděpodobnou, ale stále testovatelnou interpretací.
