Linhevenator byl troodontidní teropod ze svrchní křídy Vnitřního Mongolska v Číně. Typový druh Linhevenator tani byl popsán roku 2011. Rod představuje poměrně velkého člena Troodontidae a je zajímavý neobvykle robustními, avšak relativně krátkými předními končetinami.
Objev a fosilní materiál
Fosilie pocházejí ze souvrství Bayan Mandahu. Typový exemplář zahrnuje části lebky, páteře, pletenců a končetin. Rodové jméno spojuje název regionu Linhe s latinským venator, tedy „lovec“, a druhové jméno připomíná profesora Tana Lina. Zachování umožnilo studovat proporce paže i chodidla podrobněji než u řady fragmentárně známých troodontidů.
Stavba těla a způsob života
Linhevenator měl lehkou teropodní stavbu, dlouhé zadní končetiny a charakteristickou zvětšenou drápovou kost na druhém prstu nohy. Přední končetiny byly poměrně krátké, ale pažní kost robustní. Autoři navrhli, že paže mohly mít specializovanou funkci, například při hrabání nebo šplhání. Přesná potrava není bezpečně vyřešena; troodontidi obecně vykazují znaky, které umožňují různorodé potravní strategie.
Zařazení a význam
Linhevenator patří mezi pokročilé troodontidy. Jeho anatomie ukazuje, že uvnitř této skupiny existovala větší funkční rozmanitost, než naznačuje jednoduchý obraz malých lehkých lovců. Kratší a silnější přední končetiny mohou představovat ekologickou specializaci. Rod je proto důležitý pro studium variability maniraptorních teropodů ve svrchní křídě Asie.
Rekonstrukce a limity poznání
Při rekonstrukci rodu Linhevenator je důležité oddělovat přímo zachované znaky od vlastností odvozených ze srovnání s příbuznými dinosaury. Fosilní materiál nikdy nepředstavuje celý živý organismus a u neúplných koster může být nejistá například přesná délka těla, hmotnost, vzhled měkkých tkání nebo rozsah individuální variability. Za spolehlivější lze považovat především anatomické znaky skutečně zachovaných kostí, geologické stáří nálezu a jeho příbuzenské zařazení. U tohoto rodu odpovídají dostupné podklady období označovanému v Atlasu jako svrchní křída a zařazení do linie Troodontidae. Informace o chování je proto vhodné formulovat opatrně a nepřenášet automaticky každý znak známý od příbuzných druhů.
Ekologický pohled
Pro pochopení dinosaura není podstatná jen jeho velikost nebo tvar kostry, ale také místo v tehdejším ekosystému. U Linhevenator dostupná evidence podporuje způsob získávání potravy, který nelze z dostupných dokladů zjednodušit na jedinou jistou kategorii. Přesnější podoba potravy, sociálního chování, rychlosti pohybu nebo rozmnožování však bývá z fosilií doložitelná jen omezeně. Paleontologové proto kombinují anatomii, geologický kontext, stopy opotřebení kostí a zubů a srovnání s příbuznými taxony. Každý nový exemplář může dosavadní rekonstrukci zpřesnit nebo změnit, zvlášť u rodů známých jen z několika částí kostry. Takový přístup umožňuje zachovat rozdíl mezi dobře podloženým faktem a pravděpodobnou, ale stále testovatelnou interpretací.
