Staphylococcus epidermidis je bakterie. Běžný člen kožní mikrobioty schopný vytvářet biofilmy na cizorodých površích.
Taxonomie
| Skupina | Bacteria |
|---|---|
| Kmen | Bacillota |
| Třída | Bacilli |
| Řád | Bacillales |
| Čeleď | Staphylococcaceae |
| Rod | Staphylococcus |
| Druh | Staphylococcus epidermidis |
NCBI Taxonomy ID: 1282 Wikidata: Q131915
Synonyma / další databázové názvy: Albococcus epidermidis, Micrococcus epidermidis, Staphylococcus epidermidis albus.
Stavba a charakteristika
Buňky jsou prokaryotické, bez pravého buněčného jádra; tvar, buněčný obal, pohyblivost a tvorba povrchových struktur se liší podle druhu a podmínek.
Životní cyklus a rozmnožování
Populace se množí příčným dělením. Rychlost růstu závisí na teplotě, dostupnosti živin, kyslíku a dalších fyzikálně-chemických podmínkách.
Výskyt a ekologie
Bakterie mohou žít volně v prostředí, jako součást mikrobiomů nebo ve vazbě na hostitele. Konkrétní ekologická role je dána metabolismem a schopností využívat dostupné zdroje.
Běžný člen kožní mikrobioty schopný vytvářet biofilmy na cizorodých površích.
Biologické souvislosti
Vlastnosti mikroorganismu nejsou určeny pouze druhovým jménem. Jednotlivé kmeny se mohou lišit rychlostí růstu, schopností využívat různé zdroje živin, tvorbou povrchových struktur nebo citlivostí k podmínkám prostředí. Významnou roli hraje teplota, pH, dostupnost kyslíku a složení okolního prostředí. Tyto rozdíly vysvětlují, proč se stejný druh může vyskytovat v různých ekologických nikách a proč jeho chování nemusí být ve všech populacích totožné.
Na buněčné úrovni se růst a metabolismus mění podle dostupných zdrojů energie a stavebních látek. Při nedostatku živin se může zpomalit dělení buněk, změnit složení buněčného povrchu nebo aktivovat stresová odpověď. V přirozeném prostředí mikroorganismy obvykle nežijí izolovaně, ale jako součást společenstev, kde soutěží o živiny, využívají produkty metabolismu jiných druhů nebo vytvářejí biofilmy.
