Abies nordmanniana
Kategorie |
Jehličnany |
|---|---|
Výška rostliny |
od 50 m do 60 m |
Šířka rostliny |
od 1 m do 2 m |
Barvy listů |
zelená |
Typy listů |
jehličnaté, stálezelené |
Měsíce plodů |
Červenec, Srpen, Září, Říjen, Listopad |
Požadavky rostliny |
slunce, nenáročné |
Použití rostliny |
solitéra, v zemědělství |
Tato jedle je vysoká 50 -60m s průměrem kmene 150 -200cm. Má průběžný kmen a štíhlou jehlancovitou korunu.
Jedle rostoucí v Evropě a v přilehlých oblastech – severní Afrika, Blízký východ, Kavkaz, mají převážně izolované areály. Nejvýchodnější z nich zaujímá jedle kavkazská, pojmenovaná podle přírodovědce Alexandra Nordmanna, který ji v přírodě nalezl.
Jedle kavkazská má vejčité, šupinami kryté pupeny bez pryskyřice, jehlice jsou vespod hřebenitě uspořádané, svrchu mírně kupředu směřující, někdy naznačeně dvoustranně rozložené, na lící temně zelené, lesklé, na rubu s dvěma bledými pruhy. Jehlice jsou velmi husté, až 3cm dlouhé a 2,5cm široké, na konci okrouhlé a vykrojené, měkké.
Samčí šištice jsou červené a práší v květnu, zralé šišky mají válcovitý tvar a jsou až 15cm velké, tmavohnědé, nápadně ronící pryskyřici. Plodní šupiny jsou klínovité , celokrajové, podpůrné šupiny za nimi vyčnívají a jejich špičky jsou dolů ohnuté. Rozpadají se v listopadu.
Čeleď:
Pinaceae – borovicovité
Původ:
Jedle kavkazská roste v horách při východním pobřeží Černého moře, od Kolchidy po Kavkaz a na několika místech v Malé Asii. Je součástí rozlehlých lesů, tvořených smrkem východním a bukem východním. Do západní Evropy byla dovezena brzy po svém popsání, do Anglie v letech 1810 -1848, na Sychrov do Čech v roce 1845, možná dříve. Z Polska je o ní zmínka už v roce 1806.
Pěstování:
Jedle kavkazská byla zprvu pěstována jednotlivě, po poznání jejích dobrých vlastností byla postupně introdukována i do lesních porostů jako možná náhrada za mizející jedli bělokorou.
Jedle kavkazská je málo proměnlivá a s ostatními evropskými jedlemi snadno křížitelná.
Napsat komentář