Abies homolepis
Kategorie |
Jehličnany |
|---|---|
Výška rostliny |
do 40 m |
Barvy listů |
zelená |
Typy listů |
jehličnaté, stálezelené |
Měsíce plodů |
Červen, Červenec, Srpen, Září |
Požadavky rostliny |
slunce, polostín, stín, nenáročné |
Použití rostliny |
solitéra, v zemědělství |
Jedle nikkoská je statný strom, vysoký až 40m, s široce kuželovitou korunou.
Tato jedle bývá někdy považována za japonský národní strom. Je to pravidelně přeslenovitě větvený strom s vysokým průběžným kmenem, větve odstávají zpravidla šikmo vzhůru. V mládí vytváří úplně pravidelnou kuželovitou korunu, která je ve stáří 80 až 100 let na vrcholu typicky zploštělá. Dobrým rozlišovacím znakem jsou mladé hluboce rýhované větévky (většina jedlí má větévky hladké), připomínající rýhování u smrku. Pupeny má vejčité, tupě kuželovité, pryskyřičnaté. Postranní jehlice bývají delší, až 3cm, středové kratší, 1 -2cm. Na konci jsou okrouhlé a na povrchu lesklé, tmavě zelené, vespod se dvěma zřetelnými širokými bílými pruhy. Šišky jsou válcovité, ke koncům zúžené, 3 x 10cm velké, mladé jsou purpurově fialové, starší hnědé. Plodní šupiny jsou celokrajné, podpůrné, skryté, kratší. Velikost načervenalých semen a jejich křídel je stejná.
Čeleď:
Pinaceae – borovicovité
Původ:
Jedle nikkoská se vyskytuje v horách středního Japonska mezi 36. a 38. stupněm s.š., ve výškách od 650 do 2000m. Dobře se aklimatizovala v západní a střední Evropě, stala se mrazuvzdornou. Introdukce do Evropy se datuje rokem 1854.Není moc rozšířena.
Použití:
Jedle nikkoská je cenná dřevina, dosud odolná. Po jedli ojíněné (Abies concolor) je nejhezčí mezi jedlemi.
