Erytrín

Detail minerálu

Charakteristika

Erytrín je nápadný sekundární minerál kobaltu a arsenu. Jeho sytě růžová až karmínově červená barva patří k nejvýraznějším znakům kobaltových rud a už v terénu může upozornit na přítomnost kobaltu ve zvětralé části ložiska. Chemicky jde o hydratovaný arseničnan kobaltnatý s osmi molekulami krystalové vody. Patří do vivianitové skupiny a vytváří souvislou řadu zejména s nikelnatým annabergitem, takže v přírodních vzorcích může být část kobaltu nahrazena niklem nebo dalšími prvky.

Název je odvozen od řeckého slova označujícího červenou barvu. Minerál byl pojmenován v první polovině 19. století, ale horníci jeho charakteristické povlaky znali už dříve. Pro rudní geology měl praktický význam jako takzvaný kobaltový květ: jasné povlaky na hornině často prozrazovaly zvětrávání primárních kobaltových arsenidů uložených hlouběji.

Vzhled a fyzikální vlastnosti

Erytrín tvoří tenké až jehlicovité krystaly, lupenité agregáty, paprsčité shluky, zemité povlaky i práškovité krusty. Dobře vyvinuté krystaly mohou být průsvitné až průhledné a mají skelný, perleťový nebo voskový lesk. Barva kolísá od velmi světlé růžové přes broskvovou a malinovou až po intenzivní karmínovou. Vryp je světle červený až růžový.

Minerál je měkký a na Mohsově stupnici dosahuje přibližně 1,5 až 2,5. Hustota se pohybuje kolem 3,06 g/cm³. Krystaluje v monoklinické soustavě a dobře vyvinuté krystaly bývají protáhlé. Kvůli nízké tvrdosti jsou tenké krystaly křehké a snadno se poškodí, takže sběratelsky kvalitní ukázky vyžadují opatrnou manipulaci.

Vznik

Erytrín vzniká především jako produkt zvětrávání a oxidace kobaltových rud. V horních částech rudních žil proniká voda obohacená kyslíkem do horniny a mění původní kobaltové arsenidy a sulfoarsenidy. Kobalt a arsen se při těchto reakcích znovu vážou a za vhodných chemických podmínek krystalizuje hydratovaný arseničnan erytrín. Proto se obvykle nachází v oxidační zóně nad primární mineralizací, nikoli jako hlavní hlubinný rudní minerál.

Často doprovází další sekundární minerály kobaltu, niklu, železa a arsenu. Typická je asociace s annabergitem, skutteruditem, kobal­tinem, arsenidy niklu a různými oxidy železa. Konkrétní mineralogické společenstvo závisí na složení původní rudy, kyselosti a oxidačních podmínkách roztoků i na dostupnosti vody.

Výskyt

Klasickou oblastí výskytu je saské Schneebergské rudní pole v Německu, kde se nachází také typová lokalita minerálu. Velmi známé ukázky pocházejí z oblasti Bou Azzer v Maroku, kde mohou růžové až purpurové krystaly vytvářet estetické povlaky na tmavé hornině. Další výskyty jsou známé z Kanady, Austrálie, Mexika, Francie, Španělska a řady dalších rudních oblastí.

V českých zemích je erytrín spojen především s historickými rudními revíry obsahujícími kobalt a arsen. Známý je zejména Jáchymov, jehož polymetalická mineralizace poskytla mnoho druhů sekundárních arsenátů. Menší nálezy se mohou objevovat i v dalších lokalitách, kde docházelo k oxidaci kobaltových minerálů.

Rozpoznávání a význam

Intenzivní růžová až karmínová barva je velmi nápadná, sama o sobě však k bezpečnému určení nestačí. Některé jiné sekundární minerály mohou mít podobný odstín. Při odborném určování se proto hodnotí krystalový tvar, tvrdost, optické vlastnosti, chemické složení a podle potřeby rentgenová difrakce nebo mikroanalýza.

Erytrín není významnou průmyslovou rudou kobaltu, protože obvykle vytváří jen tenké sekundární povlaky. Je však důležitým indikátorem kobaltové mineralizace a velmi vyhledávaným sběratelským minerálem. Protože obsahuje arsen, není vhodné vytvářet z něj prach, olizovat vzorky ani s nimi pracovat způsobem, při kterém by se částice mohly dostat do úst nebo dýchacích cest. Po manipulaci se sbírkovým materiálem je vhodné umýt si ruce.

Chemická proměnlivost a uchování vzorků

Přírodní erytrín nebývá chemicky dokonale čistý. Kobalt může být částečně nahrazován zejména niklem a mezi erytrínem a nikelnatým annabergitem proto existují přechodné členy. Taková záměna se může projevit změnou odstínu i dalších vlastností. V oxidační zóně se navíc minerál může vyskytovat společně s dalšími hydratovanými arsenáty a vytvářet velmi jemné směsi, které není možné spolehlivě rozlišit pouhým okem.

Sběratelské ukázky je vhodné chránit před mechanickým poškozením, protože jehlicovité a lupenité krystaly jsou měkké a křehké. Dlouhodobé vystavení nevhodným podmínkám může poškodit povrch nebo vzhled jemných agregátů. V mineralogických sbírkách se proto vzorky ukládají odděleně a zachovává se informace o lokalitě nálezu, protože právě vazba na konkrétní rudní žílu nebo oxidační zónu zvyšuje jejich vědeckou hodnotu. Barva erytrínu je natolik charakteristická, že na historických rudních revírech často pomáhala upozornit na kobaltovou složku mineralizace ještě před moderní chemickou analýzou.