Avimimus portentosus

Avimimus portentosus

---

Taxonomie

Vzhled a stavba těla

Avimimus portentosus byl malý, lehce stavěný teropodní dinosaurus pozdní křídy. Délka těla se odhaduje přibližně na jeden a půl metru. Měl dlouhé zadní končetiny vhodné k rychlému běhu, relativně krátký ocas a štíhlý krk zakončený malou hlavou. Jméno Avimimus znamená přibližně „napodobitel ptáka“ a odkazuje na řadu ptačích znaků, kterých si paleontologové všimli na kostře.

Přední končetiny byly relativně dlouhé a zápěstí i ramenní pletenec vykazovaly odvozené znaky maniraptorních teropodů. Kostra byla lehká a některé kosti obsahovaly dutiny. Přímé otisky opeření u typu Avimimus nejsou základem původního popisu, ale vzhledem k příbuznosti s opeřenými oviraptorosaury je opeřený tělní pokryv velmi pravděpodobný. Rekonstrukce proto obvykle zobrazují Avimima jako štíhlého, opeřeného dinosaura.

Výskyt a geologické stáří

Fosilie Avimima pocházejí především z Mongolska a souvisejících oblastí střední Asie. Druh Avimimus portentosus žil v pozdní křídě, přibližně před osmdesáti až pětasedmdesáti miliony let. Krajina tehdejšího Mongolska zahrnovala suché až sezónně vlhké nížiny, říční systémy a rozsáhlá písčitá prostředí. Společně zde žila pestrá fauna dinosaurů, drobných obratlovců a dalších organismů.

Nálezy nejsou omezeny pouze na jednotlivé izolované kosti. Některé lokality poskytly větší množství pozůstatků avimimidů na jednom místě. Takové soubory jsou důležité pro studium proměnlivosti kostry a mohou naznačovat společenské chování, přestože přesná příčina nahromadění jedinců nemusí být vždy zřejmá.

Potrava

Avimimus bývá považován za všežravého dinosaura. Jeho příbuzní oviraptorosauři měli velmi rozmanité lebky a čelisti a pravděpodobně využívali směs rostlinné i živočišné potravy. U Avimima se předpokládá konzumace drobných živočichů, hmyzu, vajec, semen, měkkých částí rostlin nebo dalších snadno dostupných zdrojů. Přesné složení potravy však nelze z dostupných fosilií určit s jistotou.

Lehká stavba a dlouhé nohy naznačují aktivní pohyb po zemi. Rychlost mohla pomáhat při vyhledávání potravy i úniku před většími predátory. Menší velikost umožňovala využívat ekologické zdroje, které byly pro velké býložravé a masožravé dinosaury méně významné.

Rozmnožování a opeření

Jako dinosaurus kladl Avimimus vejce. Přímých hnízdních nálezů přiřazených bezpečně druhu A. portentosus je méně než u některých jiných oviraptorosaurů, ale příbuzné druhy ukazují, že tato skupina mohla vejce uspořádávat do hnízd a dospělci nad nimi zaujímali polohu podobnou sezení ptáků. Opeření by při takovém chování mohlo pomáhat zakrýt a chránit snůšku.

Peří u neptačích dinosaurů plnilo různé funkce: tepelnou izolaci, vizuální signalizaci i péči o vejce. Avimimus nebyl schopný aktivního letu; proporce jeho těla odpovídají pozemnímu živočichovi. Ptačí znaky kostry proto představují především společné evoluční dědictví maniraptorních teropodů, nikoli důkaz, že by šlo o létajícího tvora.

Význam pro evoluci dinosaurů

Avimimus patří mezi dinosaury, kteří významně přispěli k pochopení postupného vzniku ptačích znaků u teropodů. Kombinace lehké kostry, stavby končetin a dalších anatomických detailů ukazuje, že mnoho vlastností dnes spojovaných s ptáky vzniklo u neptačích dinosaurů dávno před vznikem moderních ptačích skupin. Oviraptorosauři zároveň dokumentují mimořádnou ekologickou pestrost malých a středně velkých teropodů pozdní křídy.

Pohyb a smysly

Dlouhé štíhlé zadní končetiny naznačují, že Avimimus byl pohyblivý a schopný rychlého běhu. Těžiště dvounohého těla leželo nad pánví a ocas pomáhal s rovnováhou, i když byl relativně kratší než u mnoha starších teropodů. Prsty na nohou byly uzpůsobeny pohybu po pevném povrchu. Rychlost byla výhodná při hledání rozptýlené potravy i při úniku před většími predátory pozdně křídových ekosystémů.

Velké očnice a lehká lebka odpovídají aktivnímu zvířeti, přesné schopnosti zraku a sluchu však z neúplných lebek nelze spolehlivě vyčíslit. Jako příslušník maniraptorů měl Avimimus anatomii bližší ptákům než velcí bazální teropodi. Tato kombinace znaků z něj činí důležitý článek při srovnávání pohybových a smyslových schopností různých linií malých dinosaurů.

Peří a vztah k ptákům

U Avimima byly některé anatomické znaky dlouho diskutovány v souvislosti s opeřením a podobností s ptáky. Přímý otisk kompletního opeření u klasických nálezů chybí, ale stavba předních končetin a další znaky maniraptorních teropodů zapadají do skupiny dinosaurů, u níž je peří doloženo u řady příbuzných forem. Avimimus proto pomáhá ukazovat, že mnoho rysů spojovaných s dnešními ptáky vznikalo postupně u neptačích dinosaurů a nebylo vázáno jen na schopnost letu.

Význam pro poznání teropodů

Kombinace lehké stavby těla, dlouhých nohou a řady znaků maniraptorních dinosaurů činí Avimima důležitým při studiu rozmanitosti malých teropodů. Nejde o přímého předka dnešních ptáků, ale o člena širší evoluční větve, v níž se v různých kombinacích objevovaly znaky známé také u ptáků. Srovnávání s oviraptorosaury a dalšími maniraptory pomáhá rekonstruovat, jak rychle se jednotlivé části kostry v pozdní křídě specializovaly.