Androctonus crassicauda

Androctonus crassicauda

---

Taxonomie

Popis

Androctonus crassicauda je robustní štír z čeledi Buthidae. Jeho jméno odkazuje na nápadně silnou zadní část zadečku, metasomu, která končí jedovým hrotem. Zbarvení bývá tmavě hnědé až černé, někdy s poněkud světlejšími končetinami. Klepeta jsou ve srovnání s některými méně jedovatými štíry poměrně štíhlá, zatímco metasoma působí masivně.

Druh je vybaven silným jedem určeným k rychlému znehybnění kořisti a obraně. Bodnutí může být pro člověka závažné, zejména u dětí, starších osob a lidí se zdravotními komplikacemi. Se štírem proto nelze bezpečně manipulovat bez odborných postupů.

Výskyt

Areál zahrnuje rozsáhlé části Blízkého východu a přilehlých oblastí. Druh je znám z Turecka, Íránu, Iráku, zemí Arabského poloostrova a dalších suchých regionů. Vyhledává kamenité stepi, polopouště, okraje pouští a suchou kulturní krajinu. Úkryty nachází pod kameny, ve štěrbinách půdy a skal i ve zdivu.

Schopnost využívat lidské stavby zvyšuje pravděpodobnost kontaktu s člověkem. Štíři se mohou skrývat v ruinách, skladištích, pod stavebním materiálem nebo v prasklinách domů. Nejaktivnější jsou za teplejších nocí, zatímco přes den zůstávají v chladnějším úkrytu.

Lov a potrava

Androctonus crassicauda je noční predátor. Loví především hmyz, pavouky a další drobné členovce. Kořist registruje pomocí citlivých smyslových orgánů, které zachycují vibrace podkladu a proudění vzduchu. Menší kořist může držet klepety, proti aktivnější nebo větší kořisti používá jedový bodec.

Metabolismus štírů je úsporný a umožňuje přežít dlouhá období s malým množstvím potravy. V suchém prostředí je stejně důležité šetření vodou. Aktivita se proto soustřeďuje do období s příznivou teplotou a vlhkostí, zatímco během extrémního horka zvíře zůstává ukryté.

Rozmnožování

Páření štírů zahrnuje složitý párovací tanec, při němž samec uchopí samici klepety a hledá vhodné místo pro uložení spermatoforu. Samici poté navede tak, aby spermatofor přijala do pohlavního otvoru. Oplození probíhá uvnitř těla a vývoj mláďat trvá delší dobu.

Štíři rodí živá mláďata. Bezprostředně po porodu vystupují na hřbet samice, kde zůstávají do prvního svleku. V této fázi jsou měkká a zranitelná a ochrana matky výrazně zvyšuje jejich šanci na přežití. Po osamostatnění vedou samotářský způsob života a růst pokračuje několika dalšími svleky.

Jed a význam

Jed obsahuje směs biologicky aktivních látek působících především na nervový systém. Závažnost bodnutí závisí na množství vstříknutého jedu, místě zásahu, věku a zdravotním stavu člověka i dostupnosti lékařské péče. V oblastech výskytu existují specifické léčebné postupy a pro některé regiony také antiséra.

Druh není agresivní ve smyslu aktivního vyhledávání člověka. K bodnutí dochází hlavně při náhodném přitlačení, sáhnutí do úkrytu nebo neodborné manipulaci. Z ekologického hlediska jde o významného nočního predátora, který reguluje populace hmyzu a sám slouží jako potrava některým obratlovcům.

Aktivita, úkryty a hospodaření s vodou

V suchém prostředí tráví Androctonus crassicauda většinu dne ukrytý pod kameny, v puklinách, norách nebo ve spárách staveb. Aktivitu přesouvá převážně do noci, kdy klesá teplota a relativní vlhkost vzduchu bývá vyšší. Tím omezuje ztráty vody a současně se časově překrývá s aktivitou mnoha druhů hmyzu a dalších členovců. Kořist lokalizuje kombinací chemických a mechanických podnětů. Smyslové chloupky a štěrbinové orgány na končetinách zachycují velmi jemné vibrace podkladu, takže štír může reagovat i na živočicha, který se pohybuje mimo přímý dosah zraku.

Při lovu používá klepeta k zachycení a přidržení kořisti. Žihadlo s jedem nasazuje podle velikosti a odporu uloveného živočicha; jed je energeticky cenný a nemusí být použit při každém útoku. Robustní články zadní části těla daly druhu jeho označení „tlustoocasý“. Stejně jako ostatní štíři má pomalý metabolismus a vydrží delší období bez potravy. V blízkosti lidských sídel může vyhledávat stejné tmavé a suché úkryty jako v přírodě, například sutiny a spáry zdiva. Právě toto překrývání stanovišť zvyšuje pravděpodobnost kontaktu s člověkem. Z ekologického hlediska však zůstává především nočním predátorem, který reguluje populace drobných bezobratlých v suchých oblastech.

Jako ostatní štíři fluoreskuje Androctonus crassicauda pod ultrafialovým zářením díky látkám v kutikule. Tento jev se využívá při nočních terénních průzkumech, protože štíři jsou ve světle UV lampy výrazně nápadní. Fluorescence sama o sobě není spolehlivým znakem pro určení druhu, ale usnadňuje zjišťování početnosti a rozmístění. Přesné druhové určení vyžaduje posouzení tělesných znaků a původu jedince, protože v oblasti žije více podobných zástupců čeledi Buthidae.

Štír se orientuje především podle dotykových a vibračních podnětů, protože noční prostředí omezuje význam zraku. Při ohrožení obvykle nejprve hledá únik do úkrytu; obranné použití žihadla nastává zejména při sevření nebo přímém kontaktu. Přesto je vzhledem k účinnému jedu při náhodném setkání nutná značná opatrnost.