Vlaštovičník větší

Chelidonium majus

Kategorie

Trvalky

Výška rostliny

od 30 cm do 90 cm

Barvy rostliny

žlutá

Barvy listů

zelená

Tvary listů

zpeřené

Typy listů

listnaté

Měsíce kvetení

Duben, Květen, Červen, Červenec, Srpen, Září

Požadavky rostliny

slunce, polostín, sucho

Použití rostliny

v lékařství, osázení vodních ploch

Vlaštovičník je vytrvalá rostlina vysoká 30 až 90 cm. Nejčastěji roste na neobdělávané půdě, na náspech, u řek, podél cest a u zdí v blízkosti domů. Začíná kvést v době, kdy se vlaštovky vracejí z teplých krajů a odkvétá v době, kdy vlaštovky znovu odlétají. Proto byl mezinárodní botanický název odvozen z řeckého „ chjelidhoni“ – vlaštovka. Vlaštovičník , lidově zvaný zlatý kořen nebo bradavičník, je vytrvalá ale ne dlouholetá bylina.

Má světle zelené, ochmýřené, měkké, střídavé listy s pěti až sedmi zpeřenými listy s vroubkovaným okrajem. Stonek je vzpřímený, rozvětvený, drsný a lehce ochmýřený. Semena jsou obsažena v podlouhlých polodech. Vlaštovičník má drobné bisymetrické květy se čtyřmi jasně žlutými korunními lístky a mnoha tyčinkami v okoličnatých květenstvích.

Vlaštovičník kvete od dubna do září velkým počtem drobných, jasně žlutých květů. Existují také zahradní odrůdy s plnými květy.

Čeleď:
makovité

Původ:
Vlaštovičník pochází z Evropy, západní Asie a ze severní Afriky.

Použití:
Vlaštovičník je už odedávna považován za všestrannou léčivou bylinu, vhodnou k léčbě nejrůznějších chorob. Ve středověku se používal k léčbě morové nákazy, žloutenky a onemocnění krve. Používal se také na zlepšení zraku a to zejména při šedém zákalu. Zevně se šťáva používala k ošetření bradavic, kuřích ok, strupů, ekzémů a u některých druhů nádorů kůže.

Vlaštovičník větší má také zklidňující účinky a schopnost uvolňovat křeče při onemocněních průdušek, střev nebo žlučníku. Sedativní a spazmolytický účinek je způsoben obsahem alkaloidů. Mléčná šťáva vlaštovičníku obsahuje jedovaté substance, které vyvolávají podráždění kůže a sliznic. Při požití listů může dojít k nevolnosti, nervovým poruchám a poruchám srdce. Proto smí být vlaštovičník používán pouze v malém množství a vždy pod lékařským dohledem.

Pěstování:
Vlaštovičník potřebuje slunce nebo polostín, nejlépe suchá půda i když snese všechny druhy půdy.

Sklizeň:
Nadzemní části rostliny sbíráme v období květu a kořeny na podzim. Celou rostlinu sušíme na stinném místě. Sušením ale ztrácí účinnost.

Množení:
Na podzim vyséváme nebo na podzim rostlinu dělíme. Rostlina se snadno vysemeňuje, může se snadno rozrůst jako plevel.