Viola biflora
Kategorie |
Trvalky |
|---|---|
Barvy rostliny |
žlutá |
Barvy listů |
zelená |
Tvary listů |
srdčité, řapíkaté |
Typy listů |
listnaté |
Měsíce kvetení |
Květen, Červen, Červenec, Srpen |
Požadavky rostliny |
polostín, vlhko, nenáročné, humózní půdy |
Použití rostliny |
skalky |
Rod violek je velmi bohatý, zahrnuje až 400 druhů převážně vytrvalých bylin rostoucích po celém světě. Mnoho z nich je vhodných do skalek, bohatě kvetou a krásně voní.
Květy jsou souměrné s ostruhou, v různých barvách. Plod je trojpouzdrá tobolka s mnoha semeny, která mají přívěsek, oblíbenou pochoutku mravenců, kteří violku rozšiřují.
Velmi zajímavým jevem u některých druhů je kleistogamie (krytosnubnost) – květy se neotevírají, často jsou úplně zakrnělé, ale samy se opylí a dozrají v klíčivá semena.
Převážně jsou to nenáročné, dlouho kvetoucí druhy. Je ale několik vysokohorských violek s velkými fialovými květy, které je možné na skalce udržet jen stěží, např. Viola alpina, Viola grisebachiana, Viola calcarata aj. Z vysokých hor Balkánu, Alp a Karpat.
Violky se mezi sebou snadno kříží, a proto bylo vyšlechtěno mnoho kříženců, většinou s velkými květy různých barev. Nejznámější je Viola cornuta s mnoha hybridy.
Violka dvoukvětá má plazivý šupinatý oddenek, ze kterého vyrůstají ledvinitě srdčité, vroubkované, dlouze řapíkaté listy. Na přímých stopkách vykvétají v květnu až srpnu většinou dva, někdy jeden nebo tři sytě žluté nící květy s krátkou ostruhou a s červenými čárkami na dolním plátku. Roste ve vlhkých skalních štěrbinách, na vlhkých loukách a skalách, u horských poroků a pramenišť, častěji na kyselých horninách. Snadno se pěstuje ve vlhké humózní půdě a v polostínu.
Viola lutea je 10 -20cm vysoká, má přímé nebo vystoupavé lodyhy a květy až 4cm dlouhé, modrofialové nebo žluté, často dvoubarevné. Bohatě kvete v červnu a červenci a příjemně voní. Pochází z hor střední Evropy a Balkánu.
Nejznámější je jarní violka Viola odorata kvetoucí již v březnu nebo v dubnu, na podzim obvykle remontuje. Pěstuje se také plnokvětá forma a řada kultivarů, lišících se především barvou koruny.
Viola palustris má světle až růžově fialové květy, které nevoní. Roste na vlhkých rašelinných půdách a bažinatých loukách, rozrůstá se plazivými výhonky. Kvete v dubnu až červnu.
Čeleď:
Violaceae – violkovité
Původ:
Violka dvoukvětá je původem z vysokých hor Evropy, Asie a Severní Ameriky. Viola lutea pochází z hoe střední Evropy a Balkánu a Viola palustris z Evropy, Asie a Severní Ameriky.
Pěstování:
Violka dvoukvětá se snadno pěstuje ve vlhké humózní půdě v polostínu.
Množení:
Violky se často samy vysévají a rychle se tak šíří. Množení také podporují mravenci, kteří roznášejí jejich semena.
Napsat komentář