Vibrio parahaemolyticus je bakterie. Halofilní mořská bakterie přirozeně přítomná v pobřežních vodách a známá jako původce alimentárních infekcí po konzumaci mořských plodů.
Taxonomie
| Skupina | Bacteria |
|---|---|
| Kmen | Pseudomonadota |
| Třída | Gammaproteobacteria |
| Řád | Vibrionales |
| Čeleď | Vibrionaceae |
| Rod | Vibrio |
| Druh | Vibrio parahaemolyticus |
NCBI Taxonomy ID: 670 Wikidata: Q134280
Synonyma / další databázové názvy: Beneckea parahaemolytica, Oceanomonas parahaemolytica, Pasteurella parahaemolytica, Vibrio parahaemolyticus (Fujino et al. 1951) Sakazaki et al. 1963 (Approved Lists 1980), Vibrio sp. Tumbes-M02, Vibrio sp. Tumbes-M03, Vibrio sp. Tumbes-M04, Vibrio sp. Tumbes-M05.
Stavba a charakteristika
Buňky jsou prokaryotické, bez pravého buněčného jádra; tvar, buněčný obal, pohyblivost a tvorba povrchových struktur se liší podle druhu a podmínek.
Životní cyklus a rozmnožování
Populace se množí příčným dělením. Rychlost růstu závisí na teplotě, dostupnosti živin, kyslíku a dalších fyzikálně-chemických podmínkách.
Výskyt a ekologie
Bakterie mohou žít volně v prostředí, jako součást mikrobiomů nebo ve vazbě na hostitele. Konkrétní ekologická role je dána metabolismem a schopností využívat dostupné zdroje.
Halofilní mořská bakterie přirozeně přítomná v pobřežních vodách a známá jako původce alimentárních infekcí po konzumaci mořských plodů.
Biologické souvislosti
Vlastnosti mikroorganismu nejsou určeny pouze druhovým jménem. Jednotlivé kmeny se mohou lišit rychlostí růstu, schopností využívat různé zdroje živin, tvorbou povrchových struktur nebo citlivostí k podmínkám prostředí. Významnou roli hraje teplota, pH, dostupnost kyslíku a složení okolního prostředí. Tyto rozdíly vysvětlují, proč se stejný druh může vyskytovat v různých ekologických nikách a proč jeho chování nemusí být ve všech populacích totožné.
Na buněčné úrovni se růst a metabolismus mění podle dostupných zdrojů energie a stavebních látek. Při nedostatku živin se může zpomalit dělení buněk, změnit složení buněčného povrchu nebo aktivovat stresová odpověď. V přirozeném prostředí mikroorganismy obvykle nežijí izolovaně, ale jako součást společenstev, kde soutěží o živiny, využívají produkty metabolismu jiných druhů nebo vytvářejí biofilmy.
