Thallium (dle starších pravidel též thalium či talium; chemická značka Tl, latinskyThallium) je značně toxický měkký, lesklý kov bílé barvy.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Thallium je velmi řídce se vyskytující kovový prvek, nalézající se obvykle jako příměs v sulfidických rudách. V přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin, v mocenství Tl+1a Tl+3. Při teplotách pod 2,39 K je tento kov supravodivý.
Objevil jej roku 1861 sir William Crookes při spektroskopickém zkoumání obsahu telluruve zbytcích po zpracování sulfidických rud.
Výskyt a výroba
- Thallium je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,5–2 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými technikami, udává se, že je nižší než 0,01 μg/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom thalia přibližně 300 miliard atomů vodíku.
- V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs, především v sulfidických rudách mědi, olova a zinku. Odpad po zpracování těchto rud slouží pak jako surovina pro přípravu čistého thallia elektrolýzou. V některých lokalitách se také nachází ve zvýšené koncentraci v jílových minerálech a žule.
Využití
- Většina produkce thallia se spotřebovává v elektronice. Je důležitým prvkem při výrobě některých polovodičů, například tranzistorů, fotočlánků s citlivostí v infračervené oblasti spektra a supravodičů.
- Sloučeniny thallia jsou značně toxické, a proto se thallium v minulosti používalo jako účinná látka některých prostředků na hubení krys, dalších hlodavců i hmyzu.
- Thallium nachází uplatnění při výrobě speciálních skel. Jde o slitiny se sírou, selenema arsenem, které poskytují velmi těžká, ale snadno tavitelná (teplota tání 125–150 °C) skla s mimořádně velkou odrazivostí, tedy s vysokým indexem lomu světla.
- Přidává se do lehkotavitelných slitin.
- Výbojky plněné parami thallia vydávají zelené světlo.
- Jeho slabými roztoky se impregnuje dřevo a moří obilí před výsevem.
- Slouží k výrobě detekčních členů pro měření úrovně záření gama v jaderných elektrárnách a jaderném výzkumu.
- Radioizotop 201Tl se používá při radionuklidovém vyšetření průtoku krve koronárním řečištěm.
- vodné roztoky solí thallia s organickými kyselinami mají velmi vysokou hustotu a užívají se v mineralogii mj. pro orientační stanovení hustoty nerostů (Clericiho roztok – mravenčan a malonan thallný, hustota 4,25 g/cm3 při 20 °C)
Zdravotní rizika
Thallium je považováno za mimořádně toxický prvek. V mnoha státech světa proto již bylo zakázáno používat jej jako součást nástrah na krysy a mravence. Thallné soli jsou velmi prudkými jedy pro teplokrevná zvířata. Buněčný jed se snadno váže na nervovou tkáň a vylučovací orgány. Otrava nastane po dávkách 0,1–0,5 g; smrtelná dávka je 1–5 g. Soli thallia jsou pokládány za potenciálně karcinogenní. Pro tyto vlastnosti, a také pro obtížnou detekovatelnost, je thallium oblíbené mezi traviči.
Mezi příznaky otravy mj. patří: vypadávání vlasů a chlupů, bolest/znecitlivění nervů končetin (periferální neuropatie), poškození trávicí soustavy, krvavé zvracení, bolesti břicha (doprovázené i zácpou), prsou a kloubů. Bylo zjištěno, že na otravu thalliem existuje účinný protijed – barvivo berlínská modř. Podává se orálně; při průchodu tělem na sebe váže ionty thallia a je pak vyloučeno stolicí.
V hutním průmyslu hrozí expozice pracovníků thalliem v podobě polétavého prachu. Jako maximální přípustná dávka, které může být vystavena pokožka anebo dýchací orgány, bylo určeno množství 0,1 mg/m3 vzduchu za pracovní (8hodinovou) směnu.
| Obecné | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Název, značka, číslo | Thallium, Tl, 81 | ||||||||
| Cizojazyčné názvy | lat. Thallium | ||||||||
| Skupina, perioda, blok | 6. perioda, blok p | ||||||||
| Chemická skupina | Nepřechodné kovy | ||||||||
| Identifikace | |||||||||
| Registrační číslo CAS | 7440-28-0 | ||||||||
| Atomové vlastnosti | |||||||||
| Relativní atomová hmotnost | 204,3833(2) | ||||||||
| Elektronová konfigurace | [Xe] 4f14 5d10 6s26p1 | ||||||||
| Elektronegativita(Paulingova stupnice) | 1,62 | ||||||||
| Mechanické vlastnosti | |||||||||
| Hustota | 11,85 g·cm−3; Hustota při teplotě tání: 11,22 g·cm−3 |
||||||||
| Tvrdost | 1,2 | ||||||||
| Termodynamické vlastnosti | |||||||||
| Teplota tání | 304 °C (577,15 K) | ||||||||
| Teplota varu | 1473 °C(1 746,15 K) | ||||||||
| Elektromagnetické vlastnosti | |||||||||
| Měrný elektrický odpor | při 20 °C: 0,18 µΩ·m | ||||||||
| Teplotní součinitel elektrického odporu | 0,0048 až 0,0052 K−1 | ||||||||
 |
|||||||||
| Bezpečnost | |||||||||
 GHS06  GHS08
|
|||||||||
| R-věty | R26 R28 R45R50/53 | ||||||||
| S-věty | S1/2 S22 S35 S45S46 S61 | ||||||||
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|||||||||
|
|||||||||
Napsat komentář