Tellur (chemická značka Te, latinsky Tellurium) je polokovový stříbřitě lesklý prvek ze skupiny chalkogenů používaný v polovodičové technice a metalurgii.
Objev a základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Tellur je velmi vzácný prvek, byl objeven roku 1782 Franzem Josephem Müllerem. Ten rozpoznal, že jde o neznámý prvek, ale tehdy ho nazýval např. metallum problematicum(problematický kov) nebo aurum paradoxum (paradoxní zlato). Název tellurium mu dal až o 6 let později Klaproth, dle lat. tellus (země).
Chemicky patří spíše mezi kovy, ale jsou známy i kyseliny telluru a jejich soli, v nichž chemicky připomíná spíše síru nebo selen.
Požití telluru není smrtelně nebezpečné, avšak stačí pouze 15 mg a po dobu osmi měsíců se u jedince projeví česnekový závan jak z dechu, tak i z pocení. To je způsobeno metabolickým produktem, dimethyltellanem, který lze najít v česneku a cibuli.
Výskyt a výroba
Tellur obvykle doprovází síru a selen v jejich rudách. Má značnou afinitu ke zlatu a v mnoha zlatých ložiscích se vyskytuje jako příměs. Z minerálů jsou známy například tellurid zlata calaverit AuTe2 nebo tellurid olova altait PbTe.
Průmyslově se tellur získává nejčastěji z anodových kalů po elektrolytické výrobě mědi nebo ze zbytků po rafinaci zlata.
Obsah telluru v zemské kůře se pohybuje v rozmezí 0,001–0,005 ppm (mg/kg). Toto extrémně nízké zastoupení, srovnatelné s výskytem platiny, je způsobeno především tvorbou těkavého hydridu, který byl v době formování planety ztracen do vesmíru. V mořské vodě je jeho koncentrace tak nízká, že současnými analytickými technikami nelze jeho obsah spolehlivě změřit.
Sloučeniny a využití
Elementární tellur je za normálních podmínek stálý stříbřitě lesklý a poměrně křehký polokov. Snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se tellur vyskytuje v mocenstvích Te2−, Te2+, Te4+ a Te6+.
V metalurgii slouží tellur ve formě mikrolegur ke zlepšování mechanických a chemických vlastností slitin. Nízké koncentrace telluru zvyšují tvrdost a pevnost slitin olova i jejich odolnost vůči působení kyseliny sírové. Přídavky telluru do slitin mědi a nerezových ocelí způsobují jejich snazší mechanickou opracovatelnost.
Tellurid gallia nalézá využití v polovodičovém průmyslu. Pro výrobu některých termoelektrických zařízení se používá tellurid bismutu. Ve sklářském průmyslu je v některých speciálních případech tellurem barveno sklo.
Jako velmi perspektivní se jeví použití sloučenin telluru při výrobě fotočlánků. Fotočlánky na bázi telluridu kademnatého patří v současné době k nejlevnějším.
Na bázi telluridů jsou i záznamové vrstvy v přepisovatelných optických discích.
Z hlediska působení na lidské zdraví patří sloučeniny telluru mezi toxické a především v průmyslových provozech, kde se vyskytují ve zvýšených koncentracích, je třeba zachovávat přísné bezpečnostní předpisy. Za zvláště nebezpečné je pokládáno vdechování aerosolů a prachu s vysokou koncentrací telluru.
Známé oxidy
- oxid tellurnatý
- oxid telluričitý
- oxid tellurový
| Obecné | |||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Název, značka, číslo | Tellur, Te, 52 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Cizojazyčné názvy | lat. Tellurium | ||||||||||||||||||||||||||||
| Skupina, perioda, blok | 16. skupina, 5. perioda, blok p | ||||||||||||||||||||||||||||
| Chemická skupina | Polokovy | ||||||||||||||||||||||||||||
| Vzhled | stříbřitě lesklá šedá | ||||||||||||||||||||||||||||
| Identifikace | |||||||||||||||||||||||||||||
| Registrační číslo CAS | 13494-80-9 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Atomové vlastnosti | |||||||||||||||||||||||||||||
| Relativní atomová hmotnost | 127,60 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Atomový poloměr | 140 pm | ||||||||||||||||||||||||||||
| Kovalentní poloměr | 138 pm | ||||||||||||||||||||||||||||
| Van der Waalsův poloměr | 206 pm | ||||||||||||||||||||||||||||
| Elektronová konfigurace | [Kr] 4d10 5s2 5p4 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Oxidační čísla | −II, II, IV, VI | ||||||||||||||||||||||||||||
| Elektronegativita(Paulingova stupnice) | 2,1 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Látkové vlastnosti | |||||||||||||||||||||||||||||
| Krystalografická soustava | hexagonální | ||||||||||||||||||||||||||||
| Mechanické vlastnosti | |||||||||||||||||||||||||||||
| Hustota | 6,24 g·cm−3(5,70 g·cm−3 při teplotě tání) | ||||||||||||||||||||||||||||
| Skupenství | pevné | ||||||||||||||||||||||||||||
| Tvrdost | 2,25 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Termické vlastnosti | |||||||||||||||||||||||||||||
| Tepelná vodivost | 2 675±0,705 W⋅m−1⋅K−1 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Termodynamické vlastnosti | |||||||||||||||||||||||||||||
| Teplota tání | 449,51 °C (722,66 K) | ||||||||||||||||||||||||||||
| Teplota varu | 987,85 °C (1 261 K) | ||||||||||||||||||||||||||||
| Skupenské teplo tání | 17,49 kJ·mol−1 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Skupenské teplo varu | 114,1 kJ·mol−1 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Měrná tepelná kapacita | 25,73 J·mol−1·K−1 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Elektromagnetické vlastnosti | |||||||||||||||||||||||||||||
| Měrný elektrický odpor | 2×105 nΩ·m | ||||||||||||||||||||||||||||
| Magnetickéchování | diamagnetické | ||||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||||
| Bezpečnost | |||||||||||||||||||||||||||||
 GHS06  GHS07  GHS08 Nebezpečí |
|||||||||||||||||||||||||||||
| Izotopy | |||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||
Napsat komentář