Sýkora lužní

Poecile montanus

Taxonomie

Váhy a míry

Stav ohrožení

Popis zvířete

Sýkora lužní, znaná také pod latinským názvem Poecile montanus, je malý, živý a odvážný druh pěvce, který patří do čeledi sýkorovitých. Její tělo je na délku zhruba 12 až 14 centimetrů a váží mezi 10 až 14 gramy. Jejich zbarvení je jednoduché a nenápadné, převážně šedé a bílé se zřetelným černým pruhem na hlavě, který sahá od zobáku až k týlu. Tento pruh je u samečků výraznější než u samic. Nápadné jsou také jejich bílé tváře.

Sýkora lužní je typickým obyvatelem lužních a smíšených lesů, kde se vyskytuje v porostech starých stromů a také v zahradách a parcích. Je to velmi zvídavé zvíře, které se dokáže rychle přizpůsobit novým podmínkám. Často bývá vidět, jak se obratně pohybuje po větvích stromů nebo jak visí hlavou dolů.

Toto zvíře se živí především hmyzem, který loví na stromech, ale také pojídá semena a ořechy. Krmí se rovněž larvami, housenkami a pavouky. V zimním období tvoří semena a ovoce důležitou součást jejího jídelníčku.

Hnízdí v dutinách stromů nebo v uměle vytvořených hnízdních budkách, kde samice klade v průměru 7 až 10 vajec. Doba sezení na vejcích je přibližně 14-16 dní. Mláďata jsou pak závislá na rodičích ještě několik týdnů po opuštění hnízda.

Sýkora lužní je stálým druhem, který zůstává během celého roku ve svém teritoriu. Je to společenské zvíře, které se často sdružuje do hejn, a to zejména v zimním období. Její zpěv je charakteristický, sestává z jednoduchých, opakujících se motivů, které jsou výrazně melodické.