Smrk ztepilý

Picea abies

Kategorie

Jehličnany

Výška rostliny

do 50 m

Barvy listů

zelená

Typy listů

jehličnaté, stálezelené

Měsíce plodů

Červenec, Srpen, Září, Říjen

Požadavky rostliny

slunce, polostín, vlhko, mrazuvzdorná, nenáročné

Použití rostliny

solitéra, v zemědělství

Smrk je snad nejdůležitější evropská dřevina. Vyniká velkou morfologickou proměnlivostí, jako každá dřevina s velkým areálem rozšíření.
Smrk ztepilý je stálezelený strom vysoký 50m, s úzce jehlancovitou korunou. Má šupinovou borku a větve vyrůstající v přeslenech. Větévky mají charakteristické listové polštářky (pulvini), oddělené rýhami. Jehlice vyrůstají ve šroubovici. Na průřezu jsou většinou čtyřhranné a průchody mají na všech čtyřech stranách. Pupeny jsou úzce kuželovité, nepryskyřičnaté,s přitisknutými šupinami. Samčí květní šištice jsou červeně purpurové, až 2,5cm dlouhé, samičí šištice vyrůstají na koncích loňských výhonů a poté dorůstají v nerozpadavé, převislé šišky, až 16cm dlouhé, válcovité, s tvrdými šupinami velice proměnlivých tvarů. Mladé šišky bývají buď fialově purpurové – u smrku ztepilého červenoplodého (Picea abies f. erythrocarpa), nebo zelené u smrku ztepilého zelenoplodého (Picea abies f. chlorocarpa). Staré šišky mají základní barvu světle hnědou, semena jsou tmavohnědá, dole zašpičatělá, mají trojnásobně dlouhé křídlo.

Čeleď:
Pinaceae – borovicovité

Původ:
Domovem smrku ztepilého je severní a střední Evropa, v horských polohách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové porosty.
V Laponsku a na severu Ruska dosahuje téměř k severní hranici, v Alpách roste ve výškách do 2000m n.m. A tvoří horní hranici lesa.

Pěstování:
Smrkové porosty rostou i v polohách s vysokou hladinou spodní vody (tzv. podmáčené smrčiny. Rostou také, po vzoru většiny dnešních lesů, jako extrazonální kulturní smrčiny v nižších polohách, kde pak samozřejmě trpí nejen klimatickými činiteli, ale jako každá monokultura i četnými škůdci a negativními civilizačními vlivy.

Použití:
Smrk ztepilý je důležitá hospodářská dřevina.