Viscaria vulgaris
Detail
| Kategorie | Trvalky |
|---|---|
| Barvy rostliny | červená |
| Barvy listů | zelená |
| Tvary listů | vejčité, řapíkaté |
| Typy listů | listnaté, opadavé |
| Měsíce kvetení | Květen, Červen |
| Požadavky rostliny | slunce, sucho, teplomilná, písčité půdy, propustné půdy, nenáročné |
| Použití rostliny | skupinové výsadby, skalky |
Popis
Smolnička obecná je nízká vytrvalá bylina, patřící k ozdobným druhům nevápnité oblasti.
Pětipouzdré tobolky pukají v době zralosti pěti zuby, které se většinou ještě dělí. U otevřených tobolek jsou zuby obrácené zpět, ve vlhku se ale opět napřimují a plody se uzavírají. Tobolky jsou ve vytrvávajícím kalichu, mají hladké, lysé oplodí, slabý lesk, světle hnědou barvu. Jsou asi 7 mm dlouhé a 4 mm široké.
Drobná plochá semena jsou v obrysu široce ledvinitá, oválná nebo téměř okrouhlá, boky mají často vyduté. Na bázi v prohloubené části je často patrný konec kořínku a pod ním je drobný okrouhlý pupek semenný. Osemenění je bradavičnaté, matné. Bradavky jsou podlouhlé, uspořádané v řadách souběžných s obvodem semena. Semena jsou šedá nebo šedohnědá, dlouhá asi 0,7 mm a široká 0,5 mm.
Klíční listy jsou vejčité. Drobné, jen 2 – 2,5 mm dlouhé, tupě zašpičatělé a krátce řapíkaté. První listy jsou vstřícné a vyrůstají v přízemní růžici. První pár listů je oválný, na konci zašpičatělý a naspodu zúžený v krátký řapík, druhý listový pár je obdobný, poněkud podlouhlejší. První dva páry listů jsou asi 5 – 10 mm dlouhé. Postupně další dva páry listů jsou podlouhlé až podlouhle kopinaté, naspodu zúžený řapík v délce asi poloviny čepelí, delší než předchozí páry. Společným znakem všech listů je jejich špičaté zakončení, zřetelná střední žilka, lysost čepelí a chlupatost řapíků.
Květy jsou zářivě červené, vykvétají na lepkavých lodyhách od května do června. Vylučování lepkavé látky zabraňuje vstup do květů tomu hmyzu, který je neopyluje.
Čeleď:
Silenaceae – silenkovité
Výskyt:
Rostlina se vyskytuje v nevápnitých oblastech, na písčitých půdách. Roste na suchých stráních, ve světlých lesích, na lesních okrajích, skalách, suchých loukách, pastvinách, mezích, železničních náspech z nížiny do horských poloh.
Množení:
Rostlina se rozmnožuje generativně semeny a vegetativně rozvětveným kůlovým kořenem a postranními listovými růžicemi. Klíční rostliny se objevují v dubnu.
Použití:
V bělokvěté i plnokvěté formě se tento druh pěstuje na záhonech a skalkách, na hřbitovech apod. Z pícninářského hlediska je druhem méně cenným, který zvířata při pastvě opomíjejí.
Napsat komentář