Rosa roxburghii
Kategorie |
Okrasné květem |
|---|---|
Výška rostliny |
do 2 m |
Barvy rostliny |
růžová, narůžovělá |
Barvy listů |
zelená |
Tvary listů |
vejčité |
Typy listů |
listnaté, opadavé |
Měsíce kvetení |
Červen, Červenec |
Požadavky rostliny |
slunce, vlhko, teplomilná, hlinitopísčité půdy, lehké půdy, propustné půdy, náročné |
Použití rostliny |
volně rostoucí živý plot, solitéra, skupinové výsadby |
Tato růže patří mezi asijské plané růže,do podrodu Platyrhodon a na první pohled se liší od růží z podrodu rosa hrubě ostnitými, tvrdými šípky, připomínajícími plody koňských kaštanů, jírovců. Nažky v nich vyrůstají jen na vyvýšeném lůžku na dně šípku. I jinak je tato růže odlišná: kůra na starších kmíncích se plátovitě odlupuje podobně jako u platanů nebo u vrby trojmužné.
Růži Roxburghovu (Rosa roxburghii) popsal v roce 1823 L. Trattinick ve své monografii. Výstižnější, ale neplatné je jméno Roxburghovo – Rosa microphylla. Tato růže má totiž nápadně malé lístky ve složených listech, ale zato jich je velmi mnoho.
První popsaná růže pocházela z kalkatské botanické zahrady, kde byl ředitelem anglický botanik William Roxburgh, růže byla plnokvětá a byla tam dovezena z Číny, v roce 1824 byla přivezena do Angie.
Normální jednoduše kvetoucí, tedy patrně původní růže Roxburghova je nyní zahradníky označována jako Rosa roxburhhii f. normalis. Ve své domovině, v Číně, se používala do živých plotů. Do Evropy byla dovezena v roce 1908.
Růže Roxburghova je vzpřímený, křivolace větvený keř, vysoký až 2,5m. Borka se na starých větvích odlupuje, je hnědošedá. Ostny jsou zpravidla hákovité, párové, ale je jich málo. Opadavé listy jsou složeny u mnoha podlouhle eliptických lístků, každý je velký jen 1 -2cm. Květy jsou bledě až středně růžové, asi 5cm široké, jednoduché. Kališní lístky bývají zlistnatělé a zůstávají vztyčené na šípcích. Květní stopky a šípky jsou hrubě ostnité, šípky jsou stlačeně kulovité, dlouho zelené, později hnědnoucí.
Čeleď:
Rosaceae – růžovité
Podrod:
Platyrhodon
Původ:
Růže Roxburghova pochází ze západní Číny, kde roste podél cest v polosuchých říčních údolích a v teplých oblastech provincie S´-čchuan. Tam se používala do živých plotů a roste tam i planě. Roste také blízko známé hory Omei ve výškách do 2000m n.m.m nejčastěji na březích říček a potoků. Byla také nalezena v provincii Chu-pej.
Pěstování:
Tato růže snáší středoevropské klima výborně, krásné keře rostly např. v lednickém parku nebo v Průhonicích. Vyžaduje vlhčí propustnou, výživnou, lehkou půdu a slunné stanoviště.
Množení:
Plané růže i podnožové růže můžeme množit kromě očkování také generativně, výsevem nažek. Prošlechtěné odrůdy tak množit nelze, pokud nechceme experimentovat.
Napsat komentář