Kategorie |
Kaktusy a sukulenty |
|---|---|
Barvy rostliny |
fialová |
Barvy listů |
zelená |
Typy listů |
listnaté, stálezelené |
Měsíce kvetení |
Březen, Duben |
Požadavky rostliny |
polostín, sucho, teplomilná, písčité půdy, hlinitopísčité půdy, propustné půdy, náročné, humózní půdy |
Použití rostliny |
nádoby |
Druhy rodu Rebutia mají nejčastěji žluté, červené nebo oranžové květy. Jinak kvetoucích druhů je v tomto rodě málo, a tak je Rebutia violaciflora s fialovými květy pro kaktusáře zpestřením. Tento druh se hojně pěstuje, zejména pro neobvyklou barvu ochotně se tvořících květů, ale také samosprašností, umožňující i začínajícím kaktusářům snadno rostliny množit. Je to miniaturní, ploše kulovitá, teprve v pokročilejším věku odnožující rostlina. Žlutohnědé trny jsou až 2,5cm dlouhé, květy jsou fialové, asi 3cm široké. Odstín barvy květů je u jednotlivých populací proměnlivý. U některých je purpurově fialový, u jiných může být fialově až karmínově červený. Rostliny s takto zbarvenými květy se označují jako varieta knuthiana nebo varieta carminea.
Rebutia violaciflora je vzhledově podobná, ale ne příbuzná, druhu Rebutia marsoneri,oba druhy rozlišíme, když kvetou. Rebutia violaciflora má květy fialové, Rebutia marsoneri kvete žlutě. Tělo má ploše kulovité, jen zřídka odnožující, temeno výrazně vkleslé, pokožku zelenou. Trny jsou variabilní v délce i v barvě, které přechází od bílé přes žlutou až po oranžově hnědou. Z tohoto důvodu nelze považovat její často uváděné variety za opodstatněné poupata vyrůstají ze spodních areol po obvodu celé rostliny a zpočátku jsou červenavá. Během jednoho měsíce se z nich vyvinou sytě žluté, cizosprašné, až 4,5cm široké květy.
Čeleď:
Cactaceae – kaktusovité
Původ:
Rebutia violaciflora pochází ze severní Argentiny.
Pěstování:
Tento druh patří mezi vysokohorské. Ve vegetačním období vyžaduje dostatek čerstvého vzduchu a v době nejvyšších letních teplot, kdy prodělává letní stagnaci, i omezení zálivky. Kromě přímého slunce, kdy mu hrozí nebezpečné popálení pokožky, špatně snáší příliš teplé a velké prostředí nevětraných pařenišť a skleníků. V zimě vyžaduje chladno a je-li umístěn ve tmě, včas přenést na letní stanoviště, aby se mohla vyvíjet poupata, která raší brzy z jara. Na letní stanoviště ho můžeme přemístit v polovině března.
Množení:
Tento druh je samosprašný, umožňuje tak generativní množení.
Napsat komentář