Ramonda myconii
Kategorie |
Trvalky |
|---|---|
Výška rostliny |
od 7 cm do 10 cm |
Barvy rostliny |
fialová |
Barvy listů |
zelená |
Tvary listů |
zubaté, vejčité |
Typy listů |
listnaté |
Měsíce kvetení |
Květen, Červen |
Požadavky rostliny |
stín, vlhko, kamenité půdy, propustné půdy, nenáročné |
Použití rostliny |
skalky |
Ramonda je velmi starý rod, který přetrval v Evropě od třetihor až dodnes, jsou to tzv. terciérní relikty. Zachoval se v Pyrenejích a na Balkánském poloostrově ve třech druzích: Ramonda myconii, Ramonda nathalie, Ramonda serbic. Blízkými příbuznými ze stejné čeledi jsou druhy rodu Haberlea z Balkánu a Jankaea heldreichii ze severovýchodního Řecka, která je choulostivá a špatně se pěstuje. Mají stejnou historii a stejné nároky na pěstování.
Ramondie pyrenejská má vytrvalé ploché, často až 20cm velké listové růžice, přitisklé k zemi. Listy jsou široce vejčité, tmavě zelené, svrasklé, na okraji zubaté, na rubu rzivě chlupaté. Z listových růžic vyrůstá několik 7 -10cm vysokých stvolů, na konci s jedním nebo několika květy. Koruna je fialová, pěticípá, prašníky jsou výrazně žluté. Kvete v květnu a červnu.
Ramonda nathaliae má světle modré, čtyřčetné květy a Ramonda serbica je menší než předešlý druh a má modré pětičetné květy s purpurovými prašníky. U některých druhů se vzácně pěstují i rostliny s květy s květy růžovými a bílými.
Druhy rodu Haberlea vytvářejí velké přízemní růžice z vejčitě kopinatých listů. Stvol je vysoký 10 -15cm, na něm vykvétá dva až pět modrofialových souměrných květů. Kvete v květnu a v červnu. Má pouze dva druhy domácí v horách Balkánského poloostrova: Haberlea rhodopensisimá hrubě zubaté, řídce chlupaté listy a 10cm vysoký stvol s jedním až pěti modrofialovými květy. Haberlea ferdinandicoburgii má listy užší, hladké, na líci lesklé, a tmavší květy. U obou druhů jsou vzácné rostliny s květy růžovými a bílými. Pěstují se stejně jako ramondie.
Čeleď:
Gesneriaceae – podpětovité
Původ:
Ramondie pyrenejská roste na bazických horninách v Pyrenejích. Ramonda nathaliae je původem z hor Balkánu.
Pěstování:
Ramondie roste v přírodě ve skalních štěrbinách na vlhkých zastíněných místech. Ve skalce ji proto vysadíme do stínu, nejlépe na severní expozici mezi kameny. Aby mohla voda stékat a nedržela se v listových růžicích, zasadíme ji do svislé štěrbiny do dobré humózní země ze směsi drnovky, listovky a říčního písku. Přidáme i drcené cihly a stříhaný rašeliník.
Množení:
Ramondii množíme semeny, která dobře klíčí. Protože jsou jemná, musíme je po vysetí opatrně zalévat nebo lépe mlžit. Jednoduché je množení listovými řízky od dubna do září. Jednotlivé listy odlomíme až u kořene a celou třetinou je zasuneme do rašeliny. Pravidelně je vlhčíme a necháme na zastíněném místě. List nesmíme odstranit dokud neuschne. Na jaře můžeme ramondii množit také dceřinými listovými růžicemi.
Napsat komentář