Phlox subulata
Kategorie |
Trvalky |
|---|---|
Barvy rostliny |
fialová, růžová |
Barvy listů |
zelená |
Typy listů |
listnaté |
Měsíce kvetení |
Duben, Květen, Červen |
Požadavky rostliny |
slunce, polostín, sucho, vlhko, propustné půdy, nenáročné |
Použití rostliny |
skalky |
Phlox je vedle dračíků typickým severoamerických druhem. Jsou to nenáročné rostliny, často pěstované na skalkách i v zahradách. Až přes jeden metr vysoké plamenky Phlox paniculata, Phlox maculata, Phlox carolina a jejich kultivary jsou vhodné pro přírodní partie v zahradě na květinové záhony, jako solitéry, ale ne do skalky, pro niž je velký výběr mezi nízkými až plazivými druhy. Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů v různých barvách květů. O tyto husté polštářovité a kobercovité plamenky je velký zájem.
Z vyšších druhů plamenek je pěkná Phlox divariacata, trsnatá až 40cm vysoká, s velkými světle fialovými květy. Její kultivar ´Fuller´s White má bílé květy. Nejkrásnější plazivá plamenka je Phlox adsurgens v kultivaru ´Wagon Wheel´. Má poléhavé na konci vystoupavé lodyhy v řídkém polštáři a v květnu až červnu velké čistě růžové květy.
Plamenka šidlolistá je velmi rozšířená a vděčná, rozrůstá se do šířky a často vytváří velké, v dubnu až červnu bohatě kvetoucí koberce. Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s velkými květy různých barev, např. purpurově růžová s tmavým očkem Phlox subulata ´Atropurpurea´. Nižší a kompaktnější je Phlox douglasii. vytváří jen 5 -10cm vysoké husté polštářky až koberečky. V květnu a červnu s růžovofialovými nebo fialovopurpurovými květy. Častěji se pěstují její kultivary, také bohatě kvetoucí, např. ´Rosa Cuschon´.
Plamenka půvabná (Phlox amoena) je 15 -20cm vysoká. Lodyhy má poléhavé až vzpřímené v řídkých polštářích. Pěstují se také její kultivary ´Rosea´ s květy růžovočervenými a ´Variegata´ se žlutobíle a růžově panašovanými listy. Plod je tobolka.
Čeleď:
Polemoniaceae – jirnicovité
Původ:
Plamenky pocházejí ze Severní Ameriky.
Pěstování:
Plamenky vyžadují propustnou půdu, některé druhy štěrkovitou a slunce, jiné humózní, slabě vlhkou a mírné zastínění. Některé vyžadují skalní štěrbiny. Příliš rozrostlé polštáře jednou za dva roky asi o třetinu sestřihneme.
Množení:
Množíme dělením po odkvětu, řízkováním koncem léta nebo výsevem již začátkem zimy.
Napsat komentář