Paznehtník dlouholistý

Acanthus longifolius

Kategorie

Trvalky

Výška rostliny

od 80 cm do 100 cm

Barvy rostliny

bílá, narůžovělá

Barvy listů

zelená

Tvary listů

vstřícné

Typy listů

listnaté

Měsíce kvetení

Červen

Požadavky rostliny

slunce, vlhko, mrazuvzdorná, těžké půdy, nenáročné, humózní půdy

Použití rostliny

do vázy, skupinové výsadby

Vědecké jméno rodu pochází z řeckého „akanthe“ = osten, trn, trnitý keř. Mnoho z dvaceti druhů paznehtníků je ostnitých. Nejvíce ostnitý je Acanthus spinosa, jehož listy byly předlohou mnoha výtvarných umělců. Motiv akantového listu nebo tvar květu byl ve starověkém Řecku charakteristický pro hlavice korintských sloupů.
V zahradách se nejčastěji pěstuje dalmatský paznehtník dlouholistý (Acanthus longifolius), 80 -100cm vysoká bylina. Také paznehtník měkký (Acanthus mollis), který je o něco nižší a teplomilnější, se často pěstuje v zahradách. Ten vyžaduje zimní kryt, protože je choulostivý.
Paznehtníkovité jsou čeledí blízce příbuznou s krtičníkovitými nebo podpětovitými rostlinami. Mají vstřícné, hluboce vykrajované listy a koncové květenství. Květy jsou souměrné, pětičetné, bělavé nebo narůžovělé. Listeny se střechovitě překrývají. Kvetou v červnu. Plod je tobolka.

Čeleď:
Acanthaceae – paznehtníkovité

Původ:
Paznehtík dlouholistý pochází ze středomoří.

Pěstování:
Zahradní paznehtníky vyžadují hlubší těžkou až středně těžkou a teplou, slunečnou polohu.

Množení:
Paznehtníky se množí dělením trsů nebo generativně, semeny.

Použití:
Paznehtníky jsou velmi dekorativní, exoticky vypadající rostliny. Jsou vhodné do trvalkových záhonů i do skupinových výsadeb ve větších parcích, nebo se dají použít ve skalních partiích. Hodí se k řezu a krásné jsou v suchých vazbách.