Palmaria palmata

eukaryota/archaeplastida/rhodophyta/florideophyceae/palmariales/palmariaceae/palmaria/palmaria-palmata/“ title=“Příspěvky označené Palmaria palmata“>Palmaria palmata

---

Taxonomie

Popis

Palmaria palmata je červená mořská řasa známá také pod anglickým názvem dulse. Vytváří plochou, kožovitou a nepravidelně laločnatou stélku, která se od úzké báze rozšiřuje do několika listovitých částí. Barva se pohybuje od růžově červené přes purpurovou až po tmavě vínovou. Stélka nemá pravé kořeny, stonek ani listy; k podkladu se přichycuje malým terčíkem.

Jednotlivé laloky mohou dorůstat několika desítek centimetrů a ve vodě jsou pružné. Tloušťka a tvar se mění podle proudění, světla a stáří. Povrch je hladký a při odlivu může stélka ležet na skalách, aniž by krátkodobé vyschnutí rostlinu okamžitě poškodilo.

Výskyt

Druh obývá chladnější části severního Atlantiku a severního Pacifiku. Je běžný u pobřeží Britských ostrovů, Islandu, Skandinávie, severovýchodní Severní Ameriky a dalších oblastí s kamenitým pobřežím. Roste v přílivové a mělké podmořské zóně a často se uchycuje na skalách nebo na velkých chaluhách.

Vyhovuje mu čistá, dobře okysličená voda a pravidelný pohyb vln. Dokáže snášet střídavé zaplavení a odkrytí během přílivu a odlivu. V hustých porostech vytváří mikroprostředí pro drobné korýše, plže a další bezobratlé.

Životní cyklus

Stejně jako jiné ruduchy má Palmaria složitý životní cyklus, v němž se střídají pohlavní a nepohlavní fáze. Jednotlivé generace se mohou vzhledem podobat, ale liší se způsobem tvorby rozmnožovacích buněk. Vývoj a dozrávání reprodukčních struktur ovlivňuje délka dne, teplota a lokální podmínky.

Stélka roste z okrajových a bazálních částí a po poškození se může částečně regenerovat. V oblastech pravidelného sběru je proto důležité ponechávat příchytnou bázi a část stélky, aby se porost mohl obnovit.

Potrava a využití člověkem

Palmaria palmata je fotosyntetický organismus. Pomocí chlorofylu a červených pomocných pigmentů využívá světlo pronikající vodou a vytváří organické látky z oxidu uhličitého. Z vody přijímá rozpuštěné minerální živiny celým povrchem stélky, nikoli kořeny.

Dulse má dlouhou tradici jako jedlá mořská řasa v Irsku, Skotsku, Islandu a části Kanady. Konzumuje se čerstvá, sušená nebo tepelně upravená. Obsah živin se liší podle sezóny a lokality. Komerční sběr a kultivace musí sledovat čistotu vody, protože řasy mohou z prostředí přijímat nejen žádoucí minerály, ale i nežádoucí kontaminanty.

Ekologický význam

Porosty Palmaria palmata jsou součástí produktivních pobřežních ekosystémů. Vytvářejí potravu pro býložravé bezobratlé, přispívají primární produkcí a poskytují úkryt drobným živočichům. Uchycení na jiných řasách může být epifytické, aniž by hostitelskou chaluhu přímo parazitovala.

Citlivost k teplotě a kvalitě vody způsobuje, že dlouhodobé změny oceánu mohou ovlivňovat její rozšíření. Udržitelný sběr vyžaduje zachování reprodukčních částí porostu a omezení mechanického poškozování pobřežních stanovišť.

Přizpůsobení pobřežní zóně

Stélka Palmaria palmata musí snášet prostředí, které se během přílivového cyklu rychle mění. Jedinci rostoucí výše v přílivové zóně mohou být při odlivu vystaveni vzduchu, ochlazení, slunci a částečnému vysychání, zatímco při přílivu na ně působí proudění a vlny. Pružná, plochá stélka se ohýbá s vodou a snižuje riziko mechanického poškození. Pigmenty typické pro ruduchy umožňují účinně využívat světlo i v poněkud větší hloubce, kde je jeho spektrální složení jiné než těsně u hladiny. Druh tak může osidlovat široké rozpětí od střední přílivové zóny až do mělkého sublitorálu.

Růst je silně sezónní a závisí na teplotě, světle a dostupnosti živin. Palmaria může růst přímo na skalním podkladu, ale mladá stadia se mohou vyskytovat také na jiných řasách. Sklizeň pro potravinářské využití se tradičně provádí tak, aby část stélky nebo příchytný terč zůstaly zachovány a mohlo dojít k dalšímu růstu. Čerstvá i sušená řasa obsahuje bílkoviny, minerální látky a další živiny, její složení se však mění podle lokality a roční doby. V pobřežním společenstvu poskytuje členitá stélka úkryt drobným bezobratlým a povrch pro mikroorganismy, takže význam druhu není omezen jen na jeho přímé využití člověkem.

Při určování může být důležitá stavba příchytné části, způsob větvení a mikroskopické znaky. Tvar stélky je totiž ovlivněn prouděním a mírou expozice vlnám, takže jedinci z chráněné zátoky mohou vypadat jinak než jedinci z otevřeného pobřeží. Moderní výzkum kombinuje morfologii s molekulárními metodami, což pomáhá odlišovat geografické populace a podobné druhy. Pro případné pěstování je důležitá čistota kultur, protože na povrchu stélky snadno vyrůstají epifytické řasy a mikroorganismy.

Rudé zbarvení pochází především z fotosyntetických pigmentů, které překrývají zelený chlorofyl. Po usušení nebo při změně světelných podmínek se odstín může výrazně měnit. To nemá být zaměňováno za jediný diagnostický znak. Pro potravinářské využití se stélka po sklizni čistí od písku, drobných živočichů a přisedlých organismů a následně se suší; výsledná chuť i textura závisejí na stáří stélky a způsobu zpracování.