Ailanthus altissima
| Kategorie | Okrasné listem |
|---|---|
| Výška rostliny | od 20 m do 25 m |
| Barvy rostliny | žlutozelená |
| Tvary rostliny | lata |
| Barvy listů | zelená |
| Tvary listů | zpeřené, vejčité, kopinaté |
| Typy listů | listnaté |
| Měsíce kvetení | Červen, Červenec, Srpen |
| Požadavky rostliny | slunce, polostín, sucho, vlhko, náročné |
| Použití rostliny | solitéra, v lékařství |
Pajasan žláznatý je strom vysoký 20 -25m. Má střídavé, lichozpeřené listy, 50 -100cm dlouhé, s 11 -31 vejčitě kopinatými a zašpičatělými lístky, při základu lístků 1 -3 páry žlázek. Květy vykvétají od června do srpna, v koncových, 10 -20cm velkých latách, mají nazelenalou barvu, jsou asi 8mm, široké, s 5 -6 korunními lístky. Hlavně samčí květy vydávají silný a nepříjemný pach po hnilobě. Od srpna má rostlina mnoho nápadných plodů, semeno sedí uprostřed křídla, které je 3 -4cm dlouhé, jazykovité, stočené, zelené nebo červené a zelené.
Pajasan se dostal v roce 1751 z Číny do Anglie. V některých zemích slouží jako nenáročný strom k zalesňování stepních a skalnatých oblastí. V domovině se na listech stromů živí housenky pajasanového přástevníka. Kokony tohoto druhu motýla poskytují přírodní hedvábí.
Možnost záměny tohoto stromu je jen s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), ale ten má listy vstřícné, nemá u lístků žlázky a semeno sedí na horním konci křídla plodu.
Čeleď:
Simarubovité
Původ:
Pajasan žláznatý pochází z Číny a východní Asie. Zdomácněl ve střední a jižní Evropě, dále v Severní Americe.
Použitelné části:
Používá se kůra z tohoto stromu, v homeopatii čerstvé kvetoucí výhony a čerstvá kůra z kmene a z větví. Rostlina obsahuje kvasin, kvercetin, isokvercitin, indolové alkaloidy, např. karboliny, flavonoidy, kyseliny fenolkarbonové a třísloviny.
Sběr:
Pro vlastní sběr je pajasan nevhodný.
Pěstování:
Pajasan je parkový strom, který někdy zplaňuje. Je odolný k odpadním plynům, snáší kouř a sucho. Silně se rozmnožuje odmladky z kořenů, v tuhých zimách namrzá a pak se snadno láme.
Použití:
V homeopatii se používá v nízkých potencích a při vážných infekčních chorobách s velkou slabostí a s úbytkem sil nebo s přechodem k celkové otravě krve. Homeopatičtí léčitelé podávají Ailanthus při choleře, záškrtu, spále, tyfu, úplavici a při chronických infekcích v krku a hrtanu. Při těžkých chorobách homeopatické prostředky slouží k doplňkové terapii vedle základní léčby jinými léky jako jsou antibiotika.
Čínská medicína používá rostlinu při průjmovém onemocnění, úplavici a při děložním krvácení. V Africe se pajasanem léčí křeče, astma, rychlý tep srdce, kapavka a napadení tasemnicí.
Obsahové látky dráždí žaludek a střeva. Kůra ve vysokých dávkách působí silně projímavě, vyvolává nevolnost, silné studené pocení, závratě, bolesti hlavy a ochrnutí dýchání, které může vést ke smrti. Šťáva také dráždí kůži a snad může vyvolávat alergie.
Napsat komentář