Kategorie |
Kaktusy a sukulenty |
|---|---|
Šířka rostliny |
od 10 cm do 20 cm |
Barvy rostliny |
červená |
Barvy listů |
zelená |
Typy listů |
listnaté, stálezelené |
Měsíce kvetení |
Únor, Březen, Duben |
Požadavky rostliny |
polostín, sucho, teplomilná, písčité půdy, hlinitopísčité půdy, lehké půdy, propustné půdy, náročné, humózní půdy |
Použití rostliny |
nádoby |
Příslušníci rodu Oryoa jsou typicky vysokohorské rostliny, je jich jen několik druhů. Sběratelé ji cení zejména pro její neobvykle zbarvené květy. Tělo má kulovité, 10 až 20cm široké, někdy odnožující, pokožku leskle zelenou. Žeber bývá nejčastěji 12 až 21 a jsou více či méně dělená příčnými zářezy v zaoblené hrbolce. Květy vyrůstají v kruhu v blízkosti vegetačního vrcholu. Poupata raší na sklonku zimy a mezi prvními se v časném jaru otevírají. Květy jsou 2 až 3cm dlouhé, zářivě purpurově červené, s výrazně žlutým jícnem.
V okolí hornického městečka Oroya, podle kterého byla rostlina nazvána, a dále na jih, vytváří Oroya peruviana řadu stanovištních forem, z nichž jsou mnohé vedeny jako variety. Například mohutnější a hustěji otrněná var. neoperuviana nebo var. depressa, která má plochý tvar stonku a výrazné hrbolce. Pro varietu conaicensis a varietu citriflora jsou příznačné sytě žluté květy. Druh Oryoa peruviana má proměnlivé otrnění, a to jak v hustotě a délce, tak v barevnosti. Kromě nejčastěji se vyskytujících žlutotrnných jedinců se můžeme setkat s rostlinami s trny téměř bílými, červenými i hnědými až černými.
Oroya borchersii je považována za nejkrásnější druh rodu. Má jantarově žluté otrnění a jasně zelenou pokožku. Velmi krásná je také její varieta fuscata s černevohnědými trny a fuscata aureitenuispina se světle zelenou pokožkou, a tenkými, dlouhými, odsávajícími trny. Oroya borchersii nerada kvete.
Čeleď:
Cactaceae – kaktusovité
Původ:
Oroya peruviana pochází z peruánských And, roste ve výškách okolo 4000m n.m. A řadí se tak nejvýše rostoucím kaktusům.
Pěstování:
Tento kaktus pěstujeme v letních měsících nejlépe bez skla, například v odkrytém pařeništi. Ve sklenících ho umístíme v blízkosti větracích oken. Nejvíce mu škodí dusné parno, kdy se vytahuje do výšky, má řidší otrnění a na pokožce se tvoří nevzhledné skvrny. Patří mezi kaktusy, které snadno popálí přímé slunce, musíme mu proto zajistit stínění a dostatečné větrání po celou dobu vegetace. Všechny druhy rodu ve stáří zdola korkovatí, je to přirozený jev.
Množení:
Oroya peruviana někdy vytváří odnože. Množíme semeny, nebo vegetativně – zakořeňováním. Je také možné množit roubováním odnoží a řízků.
Napsat komentář