Olše zelená

Alnus viridis

Detail

Popis

Olše zelená je bohatě větvený, 0,5 -2,5m vysoký strom. Kůra je hladká, na starších větvích nahnědlá nebo popelavě šedá. Mladé větévky jsou chloupkaté, hranaté, olivově zelené nebo červenohnědé, pupeny jsou purpurově červené, leské, dlouze zašpičatělé, přisedlé a lehce lepkavé. Listy jsou vejčité, krátce zašpičatělé, řapíkaté, na bázi zaoblené, okraje s velmi jemnými ostrými zoubky, v mládí lepkavé, oboustranně lysé, až 6cm dlouhé a 4,5cm široké, s 5 -8 páry žilnatiny. Samčí jehnědy jsou bělavě chloupkaté, kvetou na jaře v době rašení listů, bez stopek, jsou živě žlutě zbarvené, až 6cm dlouhé. Podpůrné listeny jsou zpočátku zelené, později fialově hnědé. Samičí květenství je jemné, v pupenech přezimující, teprve s listy rašící, vzpřímené, červenozelené, asi 1cm dlouhé, s 5 -8 jedmotlivými květy. Šištice jsou 10 -15mm dlouhé, zpočátku zelené a velmi lepkavé, zůstávají většinou až do jara na rostlině a pak se zbarví téměř černohnědě a zdřevnatí. Strom kvete od dubna do května.
Na kořenech tohoto stromu se objevují výrůstky velikosti jablka. Jsou to houby, které poutají volný vzdušný dusík pro potřeby rostliny. Proto roste olše i na chudých půdách.

Čeleď:
Betulaceae – břízovité

Výskyt:
Olše zelená roste v borech, na svazích, v příkopech, lavinových pásmech, u potoků a v lužních lesích. Většinou na kyselých a vlhkých půdách, vyžaduje stinné severní polohy, zejména pahorkatiny. Vyskytuje se v Alpách, v horách střední Evropy, Karpatech a na několika horských výspách na Balkáně, u nás na Šumavě, v poříčí Chrudimky, děčínských stěnách, v okolí Rumburku, na Jihlavsku, v Hrubém Jeseníku i jinde.

Použití:
Dřevo olše zelené je velmi odolné vůči vodě a bylo proto dříve dopravováno pro stavební účely i do Benátek.