Opuntia ficus – indica
Detail
| Kategorie | Kaktusy a sukulenty |
|---|---|
| Výška rostliny | do 5 m |
| Barvy rostliny | žlutá |
| Barvy listů | zelená |
| Tvary listů | obvejčité |
| Typy listů | listnaté, stálezelené |
| Měsíce kvetení | Duben, Květen, Červen, Červenec |
| Požadavky rostliny | slunce, sucho, teplomilná, písčité půdy, propustné půdy, náročné, vysoká vzdušná vlhkost |
| Použití rostliny | volně rostoucí živý plot, v zemědělství, v lékařství, v potravinářství |
| Použitelné části rostliny | stonek, plod |
Popis
Nopál obecný je vytrvalý, šedozelený, sukulentní keř vysoký až 5m. Je tvořený plochými, obvejčitými až podlouhlými, dužnatými, 20 -50cm dlouhými stonkovými články. Z úžlabí drobných, asi 3mm dlouhých opadavých listů vyrůstají na malých polštářích 1 -2 silné, do 1cm dlouhé trny a v jejich blízkosti jemné háčkovité chloupky – glochidie. Nejstarší části rostliny dřevnatějí, ztrácejí trny a tvoří kamínky, uvnitř vyztužené sklerenchymatickým pletivem jako sítivo. Květy jsou spirální, 6 -10cm v průměru, na okrajích stonkových článků, s mnoha na bázi srůstajícími kališními a korunními lístky žluté barvy. Tyčinek je velký počet, semeník je spodní, dozrávající v elipsoidní až téměř kulovitou bobuli, 5 -9cm dlouhou, za zralosti žlutou, červenou až fialovou, uvnitř se šťavnatou červenou dužinou s mnoha drobnými tvrdými semeny. Rostlina kvete od dubna do července.
Ve Středozemí zdomácněly i jiné americké druhy rodu, např. Opuntia dillenii, s lodyžními články okrouhle vejčitými a dlouhými trny ve skupinách až po 10, nebo Opuntia maxima, se skupinami 1 -4 trnů dlouhých asi 3cm.
V 19. století se na Kanárských ostrovech, v Alžírsku i jinde pěstoval kaktus nopál červcový (Nopalea coccinellifera), na které se živí červec nopálový. Jeho samičky tvoří v těle karmínové barvivo, využívané kdysi k barvení potravin a v kosmetice. Zavedením umělých barviv tento význam druh ztratil. Na zplanělých rostlinách se červci ještě vyskytují a na Kanárských ostrovech byly místy plantáže s červcem opět obnoveny.
Čeleď:
Opuntiaceae – opunciovité
Původ:
Nopál obecný pochází z tropické Ameriky.
Výskyt:
Do Středozemí byla rostlina introdukována Kolumbovými následovníky. Dnes zde zcela zdomácněla, velmi snadno se vegetatovně množí a získává tak charakter plevele. V Austrálii je to invazivní druh.
Použití:
Bobule této rostliny jsou výborné ovoce, z dužiny je možné připravit alkoholický nápoj. Květy i plody se v lidovém léčitelství používají proti průjmům, obsahují flavonoidy, slizová šťáva ze stonků se používá na obklady bolestivých míst. V nejteplejších místech, např. na Sicílii se pěstuje na plantážích a místy zplaňuje. Druh se využívá i do živých plotů, stonky lze i zkrmovat.
Napsat komentář