Vyhledávání a Atlasu…

Micractinium pusillum

V kategorii: ,
Taxonomie a vlastnosti
Mikrosvět – taxonomické skupiny:ChlorellaceaeChlorellalesChlorophytaEukaryotaMicractiniumMicractinium pusillumTrebouxiophyceaeViridiplantae
Micractinium pusillum
Licence obrázku: Public domain · Wikimedia Commons

eukaryota/viridiplantae/chlorophyta/trebouxiophyceae/chlorellales/chlorellaceae/micractinium/micractinium-pusillum/“ title=“Příspěvky označené Micractinium pusillum“>Micractinium pusillum je zelená mikrořasa. Jednobuněčná nebo drobně koloniální zelená mikrořasa využívající fotosyntézu.


Taxonomie
Skupina Eukaryota
Říše Viridiplantae
Kmen Chlorophyta
Třída Trebouxiophyceae
Řád Chlorellales
Čeleď Chlorellaceae
Rod Micractinium
Druh Micractinium pusillum

NCBI Taxonomy ID: 126839   Wikidata: Q69679814

Synonyma / další databázové názvy: Micractinium sp. NIES-151, Micractinium sp. SAG 48.93, Micractinium sp. SAG 72.80, Micractinium sp. NIES 151.


Stavba a charakteristika

Jde o jednobuněčnou zelenou řasu s chloroplasty obsahujícími chlorofyl a a b. Některé druhy mají bičíky, jiné jsou nepohyblivé.

Životní cyklus a rozmnožování

Populace rostou převážně nepohlavním dělením; pohlavní fáze je u některých linií známá a může se spouštět změnou podmínek.

Výskyt a ekologie

Mikrořasy fixují oxid uhličitý fotosyntézou a tvoří potravu pro řadu planktonních konzumentů.

Biologické souvislosti

Početnost planktonních řas se může výrazně měnit během krátké doby. Ovlivňuje ji intenzita světla, teplota, promíchávání vody, dostupnost dusíku, fosforu, křemíku a dalších živin i tlak konzumentů. Jednotlivé druhy mají odlišné optimum a mohou proto dominovat v různých ročních obdobích nebo hloubkách. Fotosyntetické mikroorganismy tvoří významnou část primární produkce vodních ekosystémů a převádějí anorganický uhlík do biomasy využitelné dalšími organismy.

Buňky fytoplanktonu jsou součástí dynamického prostředí vodního sloupce. Rychlost jejich růstu závisí na rovnováze mezi fotosyntézou, dýcháním a příjmem minerálních živin. Při vhodných podmínkách může populace rychle narůstat, zatímco nedostatek světla nebo živin růst omezuje. Po odumření buněk se část organické hmoty rozkládá v povrchových vodách a část může klesat do hlubších vrstev.

Zdroje a další informace