Manrdagora autumnalis
Detail
| Kategorie | Trvalky |
|---|---|
| Barvy rostliny | fialová |
| Barvy listů | zelená |
| Tvary listů | vejčité, řapíkaté |
| Měsíce kvetení | Březen, Duben |
| Požadavky rostliny | slunce, polostín, sucho, teplomilná, nenáročné, humózní půdy |
| Použití rostliny | v lékařství |
| Použitelné části rostliny | hlíza |
Popis
Mandragora podzimní je vytrvalá bylina s vělkou dužnatou kořenovou hlízou, často dělenou na dvě části. Listy jsou sestavené v mohutnou, k zemi přitisklou růžici, jsou řapíkaté, vejčité až vejčitě podlouhlé, 15 -20cm dlouhé, žilnatina je síťovitá, na líci vmáčklá, bělavá, povrch listů je tak krabatý. Listy se trochu podobají listům reveně. Květy jsou jednotlivé na krátkých stopkách v úžlabí listů, vztyčené, pravidelné, pětičetné, kalich je zvonkovitý, za plodu zvětšený, někdy plod délkou přesahující, koruna je nálevkovitě zvonkovitá, světle fialová, 2 -3cm v průměru, cípy jsou kosočtverečně vejčité. Tyčinek je pět, nitky chlupaté. Plod je vejcovitá, červenožlutá až oranžová bobule, 2,5 -3cm v průměru. Rostlina kvete od září do listopadu, někdy i od března do dubna.
Čeleď:
Solanaceae – lilkovité
Výskyt:
Tato mandragora roste téměř na celém území Středozemí, chybí ve Francii. Daří se jí na suchých místech, úhorech, na okrajích cest, na obdělávaných půdách.
Použití:
Hlízy rostliny jsou jedovaté, obsahují řadu alkaloidů. Od starověku se využívaly jako prostředky k utišení bolesti a byla jim přisuzována i zázračná moc jako hlízám podobné mandragory lékařské (Mandragora officinarum), o které je mnoho pověr. Ta rozkvétá brzy na jaře, zelenavými květy s užšími korunními cípy a kulovitými, za zralosti žlutými bobulemi.
Wikimedia Commons · Autor: yelena_antipova · Licence: CC BY 4.0
