Phyllostachys aurea
Detail
| Kategorie | Bambusy |
|---|---|
| Výška rostliny | od 2 m do 4 m |
| Barvy listů | zelená, šedozelená, plstnaté |
| Tvary listů | pilovité |
| Typy listů | listnaté, stálezelené |
| Požadavky rostliny | slunce, polostín, vlhko, kyselé půdy, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy, zimní pokrývka |
| Použití rostliny | solitéra, nádoby, ornamentální výsadby, v potravinářství |
| Použitelné části rostliny | stonek |
Popis
Listoklasec zlatý je jeden z 50 druhů rozšířených zejména v teplých oblastech východní Asie, Himálaji, Číně, Barmě a Indii. Na rozdíl od ostatních bambusů mírného pásma mají během vegetace vysoké nároky na teplo. Většinou jsou silně výběžkaté, dorůstají výšky 2 -20m. dlouhá a dřevnatá stébla jsou přímá a dutá. Nad vystupujícími kolénky jsou z jedné strany zploštělá a mají zřetelnou rýhu, tím se liší od ostatních rodů bambusů.
V kolénkách jsou silně větvená až přeslenitá. Stébelné pochvy jsou opadavé a lysé, na listových pochvách jsou drsné štětiny. Listy jsou střídavé, kopinaté až čárkovitě kopinaté, s malým řapíkem, na líci zelené, na rubu sivé, stálezelené, ale ve spodních částech stonků na podzim opadávají.
Květy se vyskytují v koncových latách, kvetou v intervalech 30 -120 let. Do plné krásy rostou podobně jako dřeviny více let. Některé druhy jsou dlouho známé a pěstují se jako užitkové nebo okrasné rostliny. V domovině se používají jako stavební materiál, k výrobě nábytku, mladé výhony některých druhů jsou jedlé. V Evropě se začaly pěstovat jako okrasné parkové rostliny až ve 20. století. Vysazují se jako solitéry v blízkosti vody, na okraj porostů dřevin, do skupin nízkých trvalek, trav a dřevin. Dobře vypadají v moderní architektuře, v kontrastu s ocelovými, skleněnými nebo betonovými konstrukcemi.
U nás se pěstují jen zřídka a teprve nedávno se začal nabízet širší sortiment.
Listoklasec zlatý je rostlina, která zůstává dlouho trsnatá a tvoří jen krátké výběžky, proto stébla rostou hustě u sebe. U nás je vysoký 250 -400cm a průměr stébel je 2 -3cm. Starší stébla mají žlutozelenou až šedozelenou barvu a jsou pěkně zbarvená zejména na sluneční straně. Kolénka jsou ve spodní části stébel nápadně nahlučená, šikmá a dekorativně ztlustlá. Nápadně prstencovité ztlustliny jsou i pod každým kolénkem. Stébelné pochvy jsou slabě skvrnité a pruhované.
Listy raší v dubnu a jsou dlouhé 5 -10cm a široké 1 -2cm, na okraji jemně pilovité, na líci tmavě zelené, na rubu šedozelené a lysé. Stébla snesou mráz až – 18°C, ale už mrazy pod – 13°C poškozují listy.
Pěstuje se několik kultivarů lišících se barvou a tvarem stébel.
Čeleď:
Poaceae – lipnicovité
Původ:
Rostlina pochází z Číny, je to dlouho pěstovaný druh také v Japonsku.
Pěstování:
Druh vyžaduje mírně kyselou až alkalickou, zahradní, výživnou a hlubokou, vlhkou, ale propustnou půdu. Je odolný vůči suchu, ale nesnáší zamokření. Vyhovuje mu místo na slunci nebo v polostínu chráněné proti větru. Důležitá je ochrana proti slunci v zimě. Je dobré kořeny na zimu zakrýt 25 -30cm vysokou vrstvou listí, nebo stébla chránit před větrem rákosovou rohoží nebo netkanou textilií.
Množení:
Množíme dělením trsů nebo oddenkovými řízky na jaře. Dělení je fyzicky náročné, podobně jako u ozdobnic.
Použití:
Rostlina se pěstuje jako solitéra do malých zahrad, v nádobách do zimní zahrady nebo ho je možné pěstovat jako bonsai, mladé ještě nezdřevnatělé výhonky jsou jedlé.
Napsat komentář