Acetosa pratensis
Kategorie |
Ostatní léčivé rostliny |
|---|---|
Výška rostliny |
do 50 cm |
Tvary rostliny |
lata |
Barvy listů |
zelená |
Tvary listů |
kopinaté |
Typy listů |
listnaté, opadavé |
Měsíce kvetení |
Červen, Červenec, Srpen |
Požadavky rostliny |
slunce, polostín, vlhko, kyselé půdy, hlinité půdy, nenáročné, humózní půdy |
Použití rostliny |
v lékařství |
Použitelné části rostliny |
list, stonek |
Kyseláč luční je trvalka s přímou, asi půl metru vysokou lodyhou. Dolní listy má kopinatě podlouhlé, třikrát delší než širší, na bázi střelovité, se špičatými, odstálými laloky. Horní listy lodyžní jsou kopinaté a mají střelovitou, poloobjímavou bázi. Květní lata je s jednoduchými větvemi. Rostliny bývají dvoudomé i tzv. mnohomanželné, kvetou v červnu až srpnu.
Čeleď:
Polygonaceae – rdesnovité
Pěstování:
Šťovík je rostlina vlhčích luk, strání, pastvin, říčních a potočních břehů. Má ráda půdy vlhké až mokré, živné, dusíkaté, neutrální až kyselé, hluboké, hlinité i rašelinné. Většina bylinářů ji zná spíše pod starším jménem šťovík kyselý (Rumex acetosa).
Sklizeň:
Předmětem sběru je list, méně často oddenek. Obojí se sbírá na jaře, v dubnu a v květnu. Užívání celé nati už není běžné.
Použití:
Droga obsahuje velké množství kyseliny šťavelové a antrachinonové deriváty, podobně jako rebarbora, další organické kyseliny, vitamín C, minerální látky.
V současné době se droga využívá výhradně zevně, např. formou kašovitých obkladů při různých kožních infekcích, dále pro přípravu kloktadla při aftech v dutině ústní. Občas bývá list součástí krev čistících čajů a mladé lístky bývaly dříve používány jako zelenina, do polévek, do salátů apod. Oddenek je možné přimíchat do projímavě působících čajů.
Drogu používáme buď samostatně, a to v podobě nálevu, nebo ve směsích. Vhodná je také forma bylinného balzámu. Dávkování volíme asi poloviční než u ostatních běžných čajů.
Limitujícím faktorem užití drogy je poměrně vysoký obsah kyseliny šťavelové. Ta se v organismu slučuje s vápníkem do formy nerozpustného oxalátu vápenatého a může přispět jak ke vzniku kaménků v močových cestách, tak ochuzovat tělo o vápník. Droga se v současné fytoterapii pokládá za zastaralou a mí jen malé využití.
Klasicky se užívá kořen, kopaný na jaře, nejlépe v březnu. Používá se na všechny potíže se sliznicemi, při nemocech stáří.
Podobné chemické složení i terapeutické účinky má tzv. zaječí zelí, botanicky šťavel kyselý z čeledi šťavelovitých. Šťovík by se neměl užívat při onemocnění plic a žaludku.
Listy můžeme užívat jako velmi chutnou a osvěžující zeleninu nebo jako přílohu k jídlům podporuje také chuť k jídlu.
Při horečnatých onemocněních pomáhají obklady z rozmačkaného listu šťovíku, ale i šťavelu.
Napsat komentář