Reynoutria japonica
Kategorie |
Trvalky |
|---|---|
Výška rostliny |
do 2 m |
Barvy rostliny |
zelená |
Barvy listů |
zelená |
Tvary listů |
celokrajné, srdčité |
Typy listů |
listnaté |
Měsíce kvetení |
Květen, Červen |
Požadavky rostliny |
slunce, polostín, vlhko, mrazuvzdorná, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy |
Použití rostliny |
popínavá rostlina |
Před sto lety znala botanika křídlatku jako planou rostlinu a zařazovala ji mezi rdesna, do rodu Polygonum. První křídlatky se objevily v evropských parcích jako vysoké dekorativní rostliny v druhé polovině 19. století, do Severní Ameriky se dostaly až po roce 1894. dnes jsou to rostliny vyloženě invazivní, rychle obsazující nová stanoviště. Šíří se z některého parku a pak rychle obsazují nové plochy, nejprve na březích, později i jinde. Za svou rozpínavost vděčí mnoha bohatě větveným silným podzemním oddenkům. Podobně se chovají i v místech s někdejším německým osídlením, kde byly kdysi pěstovány, např. ve střední Evropě po zániku obcí v Sudetách. Dlouhá desetiletí tak svědčí o dřívějším osídlení a z těchto míst se šíří dál.
V zahradách, jsou užitečnými architektonickými prvky, pokud se omezuje jejich rozšiřování. Rostou velmi rychle, někdy i více než 1cm za den a bývají proto přirovnávány k bambusům. Často se používají místo dřevin a keřů z zakrytí nevzhledných partií. Ve vegetačním období rychle vytvářejí neproniknutelné, místy až 2m vysoké porosty s výraznou krycí schopností. Na podzim žloutnou až zlátnou a jsou tak velmi dekorativní. Každoročně je nutné odřezat jejich zaschlé duté lodyhy.
Křídlatky jsou vytrvalé byliny se statnými dutými lodyhami. Má celokrajné střídavé listy, u křídlatky japonské jsou 5 -12cm dlouhé a 4 -10cm široké, s nápadně tupou až uťatou bází. Listy křídlatky sachalinské jsou až 30cm dlouhé a 20cm široké, jejich báze je srdčitá. Na místech, kde se pěstují obě křídlatky, se vyskytují kříženci, označení jako křídlatka česká (Reynoutria x bohemica). Květenství křídlatek je úžlabní nebo koncové. Jsou funkčně jednopohlavné. Okvětí jsou zelená, nevýrazná.
Čeleď:
Polygonaceae – rdesnovité
Původ:
Křídlatka japonská je původem z Dálného východu. Asi deset druhů tohoto rodu pochází z mírného pásu Asie. V Evropě se pěstují druhy Reynoutria japonoca a robustnější Reynoutria sachalinensis.
Pěstování:
Pěstování křídlatky je nenáročné. Je ale velmi nutné kontrolovat a případně redukovat rozrůstající se polykormony. Rostliny vyžadují vlhkou půdu, podél vod, ale snesou i suché, propustné půdy navážek a rumišť.
Množení:
Křídlatka se množí v zahradách výhradně vegetativně, dělením.
Použití:
Hlavní dekorační účinek má olistění a především rychlost, s jakou křídlatky rostou a produkují zelenou hmotu. Tu je možné u mladších rostlin využít ke krmení domácích zvířat. Rostlinu je možné použít na zakrytí nevzhledných míst.
Napsat komentář