Ononis spinosa
Kategorie |
Ostatní léčivé rostliny |
|---|---|
Výška rostliny |
do 60 cm |
Barvy rostliny |
žlutá, růžová |
Tvary rostliny |
hrozen |
Barvy listů |
zelená |
Tvary listů |
pilovité, řapíkaté |
Typy listů |
listnaté, opadavé |
Měsíce kvetení |
Červen, Červenec, Srpen, Září |
Požadavky rostliny |
slunce, sucho, teplomilná, chudé půdy, nenáročné |
Použití rostliny |
solitéra, skupinové výsadby, v lékařství |
Použitelné části rostliny |
kořen |
Jehlice trnitá je vysoký polokeř až 60cm, trnitý, s dlouhým kulovým kořenem, ve spodní často zdřevnatělý, v horní části bylinný.
Listy jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé, spodní 3-četné, koncový lístek je větší a s delším řapíkem než oba postranní lístky, okraj listů je zubatý. Květy jsou motýlovité, vykvétají od června do září, sedí po 1 -3 v paždí listů většinou na trnitých krátkých výhonech, pavéza je tmavěji pruhovaná, zřetelně delší než křídla a člunek. Lusk je vejčitý, nadmutý, stejně dlouhý nebo delší než kalich, žláznatě chlupatý, uvnitř jsou okrouhlá semena s výraznými hrbolky.
Ve středověkých herbářích se uvádějí mladé, nasolené výhony jehlice jako potravina. Známý byl také močopudný účinek kořenů. Povařené kořeny v octě měly pomáhat při bolestech zubů. Český lidový název jehlice je babí hněv.
Jehlice plazivá (Ononis repens) nemá trny a její lusk je kratší než kalich. Rostlina se obvykle nepoužívá, ale záměna za jehlici trnitou nemá žádné negativní následky.
Čeleď:
bobovité
Původ:
Jehlice trnité roste v Evropě, Turecku, Malé Asii, Střední Asii, Pákistánu, v severozápadní Africe a v části severní Afriky.
Pěstování:
Jehlice dává přednost slunným a teplým polohám, roste hlavně na chudých pastvinách a v polosuchých travních porostech, trny ji chrání před sežráním zvířaty. Vyžaduje suché, vápnité a na dusík chudé půdy.
Použitelné části:
Používají se sušené kořeny. Rostlina obsahuje silice, flavonoidy (ononin, trifolirhizin), triterpen onocerin.
Sběr:
Sbírají se kořeny od srpna do října, řádně se omyjí a suší se při teplotě do 50 stupňů. Nejlépe již před sušením se rozřezávají na malé kousky, tlusté kořeny se rozřezávají i podélně.
Použití:
Kořeny voní po lékořici a chutnají zpočátku sladce a sliznatě, potom hořce a škrábavě. Čaj z kořenů jehlice zvyšuje množství moče, pomáhá proti písku v ledvinách a také při slabých zánětech močového měchýře, močení je častější, ale pokaždé s menším množstvím moče a je trochu bolestivé. Kořeny nepůsobí tak silně jako např. listy břízy, proto je pro přípravu čaje vhodná kombinace s jinými rostlinami.
Pro jarní kúru, která ve spojení s dietou povzbuzuje látkovou výměnu, se dobře osvědčuje jehlice ve směsi se stejnými díly listů břízy, pampelišky a listů cesmíny paraguayské, která pročišťuje a trochu zahání pocit hladu.
Napsat komentář