Neottia nidus -avis
Detail
| Kategorie | Trvalky |
|---|---|
| Výška rostliny | od 20 cm do 60 cm |
| Barvy rostliny | žlutá, bílá |
| Barvy listů | zelená |
| Tvary listů | kopinaté, čárkovité |
| Typy listů | listnaté, opadavé |
| Měsíce kvetení | Červenec, Srpen, Září |
| Požadavky rostliny | slunce, polostín, vlhko, vápenité půdy, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy |
| Použití rostliny | skupinové výsadby |
Popis
Hlístník hnízdák je jednou z našich nejčastějších orchidejí.
Náš hlístník je rostlina 20 -40cm vysoký, výjimečně i 60cm, nejčastěji voskově až hnědě žlutá. Lodyhy má silné, u báze 3 -7mm v průměru, porostlé 4 -5 pochvovitými, zakrnělými, šupinovitými listy. Květenství může být až 13cm dlouhé, v horní části je vždy husté, naspodu řidší, s dolními květy často velmi oddálenými. Listeny jsou čárkovitě kopinaté, špičaté. Barva květů je nejčastěji žlutavě hnědá, vzácně bledě žlutá, sírově žlutá nebo bílá. Okvětní lístky jsou skloněny ve zřetelnou přílbu, vnější ale poněkud odstávají, všechny jsou 5 -6mm dlouhé. Pysk je 10 -12mm dlouhý, na bázi vydutý, na konci kupředu zahnutý, rozeklaný ve dva široce rozestálé, více méně zaokrouhlené cípy. Každá z obou bezstopečných, světle žlutých brylek je rozdělena na dvě části.
Po vyklíčení semen hlístníku se vyvine postupně mykorhizom hustě porostlý, hnízdovitě nahloučený kořeny. Podobně jako rodový název, i druhové jméno připomíná typický oddenek, s hlízovitými kořeny, ale pochází z latiny (nidus – hnízdo, avis – ptačí). Tyto adventivní kořeny se zakládají na oddenku exogenně, zcela postrádají kořenové vlášení a mají jen nezřetelně vyvinutou kořenovou čepičku. Časem oddenek zmohutní, dorůstají jeho další články porostlé kořeny, až konečně po sedmi i více letech dospěje do takového stadia, že nahromaděné zásobní látky umožňují vytvoření nadzemních orgánů. V tomto stadiu ontogeneze je vlastní oddenek do 5mm silný, složený ze sedmi až deseti článků, z nichž nejmladší je nejvíce posetý kořeny. Po vytvoření květonosné lodyhy a odkvětu oddenek spolu s nadzemními částmi odumírá. Již dříve se ale vytvoří na koncích některých kořenů adventivní pupeny, které se po zániku oddenku vyvíjejí dále jako samostatné mladé mykorhizomy. Skupiny kvetoucích rostlin se vyskytují dosti často, vznikají tedy nejčastěji vegetativním rozmnožováním.
Množení:
Květy jsou plně organizovány pro opylení hmyzem, přenos brylek zprostředkují mouchy. V prvních fázích kvetení je zcela znemožněno samoopylení, protože mu účinně brání funkční rostellum. Jestliže ale nejsou brylky odneseny hmyzem, asi po čtyřech dnech rostellum zasychá a pyl z volně rozpadavých brylek vypadává na bliznu, a tak dojde k samoopylení. To umožňuje téměř stoprocentní opylení květů a následnou tvorbu tobolek s plně vyvinutými semeny.
Výskyt:
Tento druh se vyskytuje roztroušeně v Čechách i na Moravě. Roste na čerstvých, výživných vápnitých a hlubších půdách. Svým výskytem je vázán hlavně na listnaté lesy, nejčastěji dubohabřiny a bučiny, ojediněle roste i v lesích jehličnatých a v křovinách. Je výrazným sciofytem, který ale může růst za výjimečných ekologických situací i na plně osvětlených místech, paseky, okraje lesních silnic, luční plochy v blízkosti lesních okrajů. Můžeme ho najít v nejrůznějších nadmořských výškách, protože roste často v nížinách, stejně tak jako v pahorkatinách,v podhůří a nižších horských polohách.
Celkový areál zaujímá mimo arktickou oblast skoro celou Evropu a hlístník hnízdák je pak dále na východ rozšířen přes Malou Asii a Krym na Kavkaz a z východní Evropy do západní Sibiře a střední Asie.
Tato rostlina se dokáže přizpůsobovat i značně změněným podmínkám. Její výskyt je zabezpečen v řadě maloplošných chráněných území.
Napsat komentář