Devaterník

Helianthemum

Kategorie

Trvalky

Barvy rostliny

žlutá, červená, bílá

Tvary rostliny

jednoduchý

Barvy listů

zelená

Tvary listů

vstřícné

Typy listů

listnaté, opadavé

Měsíce kvetení

Květen, Červen, Červenec

Požadavky rostliny

slunce, sucho, teplomilná, mrazuvzdorná, nenáročné, zimní pokrývka

Použití rostliny

skupinové výsadby

Někteří vědci považují devaterník ještě za trvalku, jiní ho jednoznačně řadí mezi dřeviny. Existuje asi 80 druhů devaterníku. Název Helianthemum je odvozen z řečtiny, kde „helios“ znamená slunce a „anthos“ květ. V Anglii se devaterník nazývá „sluneční růží“ – san rose.
I když existuje poměrně velké množství druhů, v zahradách se s čistými, původními druhy téměř nesetkáme. Nejčastěji se pěstují zahradní kříženci, na nichž se vedle běžně rozšířeného devaterníku penízkového (Helianthemum nummularium) podílejí zejména druhy Helianthemum apenninum a Helianthemum chamaecistus. Jde převážně jen o kultivary, jako např. červenokvětý poloplný ´Blutstropfen´, plnokvětý červený ´Rubin´, červenokvětý jednoduchý ´Supreme´, bělokvětý ´Snow Queen´, žlutý jednoduchý ´Golden Queen´ a mnoho dalších.
Devaterníky jsou nízké poléhavé dřeviny, pěstované převážně jako trvalky, protože v chladnějších oblastech většinou nezamrzají. Na štíhlém stonku mají drobné, úzké, vstřícně postavené listy, u některých druhů nebo kultivarů stříbřitě šedé. Květy jsou u původních druhů většinou žluté, u kultivarů i jiných barev, jednoduché, pětičetné až plnokvěté, kališní lístky jsou nestejnotvaré. Kvetou dlouho, od května do konce července. Plodem je trojpouzdrá tobolka.

Čeleď:
Cistaceae – cistovité

Původ:
Devaterníky pocházejí převážně ze Středomoří a ze Střední Asie, tedy z oblastí teplých a mnohdy i suchých.

Pěstování:
Všechny devaterníky vyžadují slunce, teplo a suchou půdu. Nezamrzají a proto je dobré je koncem léta hluboko seříznout, aby zhoustly a pod zimním krytem z chvojí lépe přezimovaly.

Množení:
Kultivary se množí řízkováním.