Cycas beddomei
Taxonomie
| Říše | rostliny |
|---|---|
| Skupina | nahosemenné |
| Třída | cykasy |
| Řád | cykasotvaré |
| Čeleď | cykasovité |
| Rod | cykas (Cycas) |
Popis
Cykas Beddomův je menší, pomalu rostoucí cykas pocházející z jižní Indie. Na první pohled může připomínat palmu, s palmami však není blízce příbuzný. Vytváří krátký až středně vysoký, většinou nevětvený kmen zakončený korunou tuhých zpeřených listů. Jednotlivé listy mohou být téměř metr dlouhé a nesou mnoho úzkých, kožovitých lístků. Nové listy vyrůstají obvykle v nápadné společné vlně a zpočátku jsou měkčí a světlejší.
Cykasy patří k velmi staré vývojové linii nahosemenných rostlin. Cykas Beddomův je dvoudomý, takže samčí a samičí rozmnožovací orgány vznikají na různých jedincích. Samčí rostliny vytvářejí kompaktní šišticovitý útvar s pylem. U samičích rostlin nejsou vajíčka uzavřena v pravém plodu; vznikají na specializovaných listech a po oplození se vyvíjejí velká semena.
Výskyt a stanoviště
Druh je endemitem jižní Indie. Jeho přirozený areál je omezen zejména na kopcovitou oblast Cuddapah a přilehlé části Východního Ghátu v dnešním Ándhrapradéši. Roste v sezónně suchém tropickém prostředí, často v otevřených suchých opadavých lesích, křovinách a na kamenitých svazích. Lokalita může v období monzunu dostávat značné množství vody, ale následná část roku je dlouhá a suchá.
Cykas je přizpůsoben intenzivnímu slunci, teplu a propustným, často chudým půdám. Robustní podzemní a kmenové zásoby pomáhají překonávat období nedostatku vody. Přesto nejde o pouštní rostlinu a mladé jedince mohou extrémní sucho a opakované požáry poškodit. Přirozené populace jsou rozptýlené a velikost vhodného biotopu je omezená.
Růst a kořenový systém
Růst je pomalý. Rostlina obvykle nevytváří nový list jednotlivě, ale periodicky vyraší celý věnec listů a poté dlouhou dobu investuje energii do jejich zpevnění a zásobních orgánů. Kmen proto přibývá na výšce mnohem pomaleji než u většiny stromů. Starší jedinci mohou přežívat desítky let a dlouhodobě snášet sezónní kolísání podmínek.
Stejně jako jiné cykasy vytváří zvláštní korálovité kořeny, v nichž žijí symbiotické sinice. Ty dokážou vázat vzdušný dusík a přeměňovat jej na sloučeniny využitelné rostlinou. Toto soužití je výhodné na půdách chudých živinami. Cykasy tak představují zajímavý příklad spolupráce rostliny s mikroorganismy, která vznikla během dlouhé evoluční historie celé skupiny.
Rozmnožování
Pyl je přenášen mezi samčími a samičími rostlinami. U cykasů se na opylování mohou podílet vítr i hmyz, přičemž význam jednotlivých mechanismů se mezi druhy liší. Po oplození se vyvíjejí velká semena s nápadným dužnatým obalem. Semena obsahují dostatečnou zásobu živin pro pomalé klíčení mladé rostliny, ale v přírodě je úspěšná obnova závislá na vhodném mikrostanovišti a přežití semenáčku během suché sezóny.
Rostliny začínají rozmnožovat až po dosažení určité velikosti a věku. Nízká rychlost růstu znamená, že poškozená populace se obnovuje pomalu. Odstranění dospělých jedinců z přírody má proto dlouhodobější následky než u krátkověkých bylin. Při pěstování je nutné počítat s tím, že všechny části cykasů obsahují toxické látky a nejsou určeny ke konzumaci.
Ohrožení a ochrana
Cykas Beddomův má velmi omezený areál a je hodnocen jako ohrožený. Populace zatěžuje ztráta a změna stanovišť, požáry, sběr částí rostlin a historicky také získávání jedinců pro okrasné pěstování. Ochrana se soustředí na zachování přirozených lokalit, omezení nelegálního sběru a pěstování rostlin z legálních zdrojů. Protože jde o endemit, ztráta několika místních populací může znamenat výrazný úbytek celého druhu.
Fyziologie a obrana
Tuhé kožovité listy omezují ztrátu vody a dobře snášejí silné sluneční záření. Starší listy postupně zasychají a zanechávají na kmeni jizvy. Rostlina ukládá zásobní látky do kmene a kořenů, což jí umožňuje po období klidu vytvořit nový celý věnec listů. Tento rytmus je odlišný od průběžného růstu mnoha běžných stromů a souvisí se sezónním klimatem přirozeného areálu.
Cykasy produkují obranné chemické látky, které mohou být toxické pro člověka i zvířata. Některé organismy se však na cykasy evolučně specializovaly a dokážou jejich pletiva využívat. Při okrasném pěstování je proto vhodné zabránit pozření semen či listů domácími zvířaty a dětmi. Toxicita zároveň připomíná, že starobylý vzhled cykasů neznamená biologickou jednoduchost.
Rozmnožovací cyklus
Semena cykasu se po opylení vyvíjejí pomalu a dozrávání vyžaduje vhodnou kombinaci tepla a dostupné vláhy. Mladé rostliny rostou zpočátku pomaleji než řada krytosemenných dřevin a několik prvních let jsou citlivé na poškození. Dlouhý generační interval znamená, že úbytek dospělých rostlin se v populaci nahrazuje jen pomalu. U malých izolovaných populací proto hraje důležitou roli zachování dostatečného počtu samčích i samičích jedinců.
