Chryzokol

Charakteristika

Charakteristika

Chryzokol je nápadný modrozelený materiál vznikající především v oxidačních zónách měděných ložisek. Tradičně je popisován jako hydratovaný křemičitan mědi, jeho přesná struktura a složení však mohou být složité. Část materiálů označovaných jako chryzokol je velmi jemnozrnná až téměř amorfní a může být těsně promísena s křemenem, chalcedonem nebo dalšími sekundárními minerály. Proto se fyzikální vlastnosti jednotlivých vzorků výrazně liší.

Barva sahá od tyrkysově modré přes modrozelenou až po sytě zelenou a je spojena především s přítomností mědi. Chryzokol často vytváří povlaky, hroznovité a ledvinité agregáty, výplně puklin nebo zemité masy. Dobře vyvinuté samostatné krystaly nejsou typickým znakem. Lesk může být matný, voskový, skelný i zemitý podle příměsí a stupně prokřemenění.

Vznik

Vzniká při zvětrávání a oxidaci primárních sulfidických měděných rud blízko zemského povrchu. Voda bohatá kyslíkem rozpouští a přemísťuje měď z původních minerálů. V puklinách a pórech horniny se pak za vhodných chemických podmínek srážejí sekundární minerály. Spolu s chryzokolem se často objevují malachit, azurit, kuprit, limonit a různé formy oxidu křemičitého.

Protože oxidační zóna reaguje s povrchovou a podzemní vodou, mohou se jednotlivé minerální fáze v prostoru rychle měnit. Jeden vzorek tak může obsahovat několik generací povlaků a výplní. Chryzokol někdy impregnuje porézní horninu a vytváří pestré modrozelené partie, které jsou výrazné i bez krystalických ploch.

Fyzikální vlastnosti

Čistší měkký chryzokol mívá relativně nízkou tvrdost, ale vzorky prostoupené chalcedonem nebo křemenem mohou být mnohem tvrdší a odolnější. Proto se v literatuře objevuje široké rozpětí hodnot. Hustota i průsvitnost se podobně mění podle příměsí. Vryp bývá světlý až nazelenalý a lom může být nerovný či lasturnatý u silně prokřemeněných kusů.

Proměnlivost je důležitá při určování. Samotná modrozelená barva nestačí, protože podobně mohou vypadat tyrkys, malachit, smithsonit nebo směsi měděných minerálů. Přesnější identifikace využívá tvrdost, hustotu, mikroskopii a laboratorní metody. U jemnozrnných směsí je někdy správnější popisovat konkrétní minerální asociaci než předpokládat dokonale jednotnou látku.

Výskyt

Chryzokol je znám z mnoha měděných revírů po celém světě. Nápadné vzorky pocházejí například z jihozápadu Spojených států, Chile, Peru, Mexika, Demokratické republiky Kongo, Izraele a dalších oblastí se silně oxidovanými měděnými rudami. Často vytváří barevné asociace s azuritem a malachitem, které patří k vyhledávaným mineralogickým ukázkám.

Jeho přítomnost může být indikátorem povrchového zvětrávání měděného zrudnění. Historicky byla barevná sekundární mineralizace důležitým vodítkem při hledání ložisek. Samotný chryzokol může obsahovat měď, ale ekonomický význam závisí na množství materiálu, koncentraci kovu a celé ložiskové situaci.

Využití

Nejatraktivnější kusy se používají jako dekorativní kámen a ve šperkařství. Pro broušení jsou vhodné zejména tvrdší, křemenem zpevněné materiály, protože měkký chryzokol se snadno poškrábe a může být porézní. Brousí se především do kabošonů, korálků a leštěných destiček. V mineralogických sbírkách je ceněna přirozená kombinace s dalšími měděnými minerály a výrazná barevnost.

Název a historie

Název chryzokol má velmi dlouhou historii a vychází ze starořeckých slov vztahujících se ke zlatu a lepidlu či pájce. Ve starověku se tímto označením nemuselo rozumět totéž, co dnešní mineralogie. Moderní význam se ustálil pro modrozelené měděné materiály charakteristické pro oxidační zóny ložisek. Historie názvu proto ukazuje, jak se mineralogické pojmy postupně zpřesňovaly s rozvojem chemie a krystalografie.

U sběratelských vzorků se barva může časem jevit odlišně podle osvětlení, povrchové úpravy a přítomnosti dalších minerálů. Leštěné prokřemeněné chryzokoly bývají výraznější než zemité agregáty. Při popisu je proto užitečné uvádět nejen obchodní název, ale také doprovodné minerály a geologický původ vzorku.

Vznik povlaků a agregátů

Chryzokol často nevytváří velké samostatné krystaly, ale objevuje se jako povlaky, žilky, ledvinité agregáty nebo výplně drobných dutin. Roztoky bohaté na měď pronikají puklinami zvětrávající horniny a při změně chemických podmínek se z nich srážejí sekundární měděné minerály. Výsledný vzhled závisí na složení podkladu, množství oxidu křemičitého a přítomnosti dalších minerálů, takže jednotlivé vzorky mohou mít velmi rozdílnou tvrdost i strukturu.

Určování minerálu

Samotná modrá nebo zelená barva k bezpečnému určení chryzokolu nestačí, protože podobně mohou vypadat malachit, azurit, tyrkys i další sekundární minerály mědi. Pomáhá sledovat tvrdost, lesk, strukturu agregátu a minerály, s nimiž se vzorek vyskytuje. U jemnozrnných směsí může být přesné určení obtížné i pro zkušeného sběratele a spolehlivou odpověď poskytují až laboratorní metody zaměřené na chemické a strukturní složení.