Pinus strobus
Kategorie |
Jehličnany |
|---|---|
Výška rostliny |
od 30 m do 50 m |
Barvy listů |
modrozelená |
Typy listů |
jehličnaté, stálezelené |
Měsíce plodů |
Červenec, Srpen, Září, Říjen |
Požadavky rostliny |
slunce, polostín, stín, vlhko, mrazuvzdorná, nenáročné |
Použití rostliny |
solitéra, v zemědělství |
Borovice vejmutovka je statný strom vysoký 30 -50m. Má zprvu jehlancovitou, později širokou až deštníkovitou korunu a zřetelné přesleny větví. Na mladých kmenech má šedozelenou, úplně hladkou borku, rozbrázděnou až ve vysokém věku. Nejmladší větévky jsou nápadně tenké, jemně ohebné, zprvu slabě pýřité, později olysalé. Jehlice ve svazečcích po pěti jsou 5 -15cm dlouhé, tenké, na omak měkké, modrozelené, často převislé. Šišky vyrůstají na koncích větví po jedné až třech na dlouhých stopkách, jsou převislé, úzké, 10 -15cm dlouhé, ronící pryskyřici. Zralé jsou hnědé a zůstávají na stromě někdy i po vypadání křídlatých semen.
Do Evropy byla dovezena už okolo roku 1705 a to lordem Weymouthem, jehož jménem také bývá označována a tak se stala běžnou parkovou dřevinou.
Čeleď:
Pinaceae – borovicovité
Původ:
Vejmutovka pochází z východních oblastí Severní Ameriky, z Kanady i USA. Severní hranicí jejího rozšíření na tomto kontinentu je 50. rovnoběžka, od Newfoudlandu po Manitobu. Západní hranici tvoří státy Minnesota, Iowa, Illinois a severní Georgia, kde je také jižní hranice jejího přirozeného areálu.
Pěstování:
Tato borovice roste také na hlinitých, hlubokých i bažinatých půdách. Je odolná vůči mrazu , ekologicky dost plastická a snad i odolná k městskému ovzduší.
Použití:
Dřevo této borovice je vyhledávanou surovinou, i když je poměrně měkké. Hodí se především k truhlářským pracím. Je to důležitá lesní hospodářská dřevina Severní Ameriky, často pěstovaná v parcích.
Napsat komentář